Romantismus

Osamocený strom rozbor díla (1822)

Díla Caspara Friedricha byla namalována v ateliéru a umělec do značné míry zapojil i svou fantazii. Friedrich si venku udělal skici, ale samotnou malbu vytvořil ve svém ateliéru. Autor používal krajinu pro zobrazení hlubších myšlenek, hlubších významů. V této krajině vidíme zohýbaný, antropomorfní osamělý strom . Rozrůstá se ve spodní části a pod ním vidíme pasáčka, hledícího na své stádo. Ale jak strom roste vzhůru, zdá se že má potíže. Jakoby jeho vršek zasáhl blesk nebo silná bouře a nahoře vyráží jenom pár listů. Autor zdůrazňuje kontrast mezi pomíjivým lidským životem a životem tisíciletého stromu, který ustál války a bouře. Při pohledu na nejvíce poškozenou část stromu kde pozadí netvoří hory ale prosvítá modré nebe. V pozadí si lze všimnout kostela tyčícího se nad malým městem. Friedrich poukazuje na starý druh spirituality.

William Turner- byl anglický romantický malíř, kreslíř a grafik, jenž bývá pokládán za předchůdce impresionismu. Jeho náměty byly krajiny a mořské scenérie, jeho zvláštním zájmem bylo světlo a atmosféra. Zanechal po sobě více než 550 olejomaleb, 2 000 akvarelů a 30 000 prací na papíře.

Přestože byl ve své době pokládán za rozporuplnou osobnost, považujeme jej dnes za umělce, jemuž se podařilo, že se do té doby poměrně přehlížené krajinomalbě dostalo téhož uznání, jakému se u veřejnosti těšila malba historická.

Dílo: Vyhlídka z arcibiskupského paláce v Lambethu, Rybáři na moři, Sněhová bouře: Hannibal a jeho armáda překračují Alpy, Otrokářská loď, Přístaviště v Calais, Déšť, pára a rychlost: Velká západní železnice

Otrokářská loď rozbor díla (1840)

Celý název díla: Otrokáři házejí umírající a mrtvé přes palubu, přicházející tajfun. Otrokáři shazují spoutané otroky z Afriky do moře ve Žraločím zálivu, tato událost se děla velmi často, pravděpodobně jediný způsob jak za otroky získat pojistné, zobrazená nestrannost přírody stejná vlna která potopí loď zahubí i otroky, otrokářství a využívání jeden druhého pro peníze.

Déšť, pára a rychlost: Velká západní železnice rozbor díla (1844)

Obraz je datovaný do roku 1884 do doby, kdy železnice křižovala britskou krajinu. Šlo o nový způsob cestování a spojení měst a lidí. Změnilo to nejen krajinu, ale dramaticky také společnost. Železnice byla pravděpodobně nejsilnějším symbolem industrializace. Turner zachytil pocit rychlosti vlaku blížícího se k nám, do něj bijící déšť a most. Obraz je z části jakousi nostalgií po zaniklém, vědomí zuřivosti této mohutné železné hlučné příšery prorážející krajinu. Železnice je obklopena zemědělskými poli, čímž nás Turner upozorňuje na farmáře na pravém okraji obrazu. Při pohledu na krajinu lze spatřit kontrast mezi starou venkovskou Anglií a novou průmyslovou. Vlevo vidíme starý kamenný most. Vpravo je zachycen moderní průmyslový cihlový most, který slouží železnici. Nejedná se jen o téma, ale také o způsob, jakým jej Turner namaloval. O atmosféru, kterou spojujeme s Turnerem, tento druh zlatého, modrého a hnědého zbarvení, nanášení barev v silných vrstvách s použitím paletového nože, které jsou zvláště hutné směrem do středu malby a pak vpravo nahoře. Obraz je natolik abstraktní, že jeho velká část je ve skutečnosti nečitelná, co se týče jakýchkoliv konkrétních rysů, má atmosféru až skoro operní. Tři čtvrtiny obrazu nejsou nic jiného než variace barvy, tónu oblohy, atmosféry deště a způsobu, jakým déšť vytváří jednotu a rozpouští jakýkoli ostrý tvar. Jakýkoli konkrétní výklad a tvary. Jediné co opravdu vystupuje, je černý komín vlaku, zbytek vlaku se v obraze rozplývá. Myšlenka konfrontace průmyslové síly člověka s přírodou je zvláštně porovnána uhánějícím vlakem a malým králíkem v pravém spodním rohu, u kterého se zdá, že skáče pryč tak rychle jak jen může. Králík je samozřejmě symbolem rychlosti. Připomíná nám , že právě síla barvy s námi komunikuje více než samotné téma. Obraz je o texturách a barvách a rozostření tvaru, sděluje představu deště, atmosféry, rychlosti a zvuku. Dílo je o samotném aktu malby a o zobrazení mnohem složitějšího a těžko pochopitelného vztahu mezi přírodou a člověkem. Turner dokáže zacházet s tónem a tvarem, díky čemuž vzniká abstrakce, která je pro toto období neuvěřitelně odvážná.