Romantismus

Romantismus - architektura

Nevyznačuje se specifickým tvaroslovím jako předchozí slohy a je pro ni typická imitace starodávné a exotické architektury.

Součástí romantické architektury je raný neboli romantický historismus, který napodoboval prvky starodávných, například gotických staveb. Přistupuje ke svým vzorům povrchně a často používá architektonické prvky dekorativně, nikoli dle jejich původní funkce.

Oblíbené bylo zakládání anglických parků, ve kterých se uplatnila drobná romantická architektura včetně umělých zřícenin, oblíbená byla i inspirace starověkem (pyramida, obelisk, antický chrámek) nebo architektura vzdálených krajů (minaret, čínský pavilon)

Českými zástupci této epochy jsou např. zámky Hluboká v jižních Čechách a Lednice na jižní Moravě v novogotickém slohu, kde se nachází Minaret a umělá zřícenina Janův hrad.

Biedermeier

Umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 německý básník Joseph Victor von Scheffel v mnichovském humoristicko-satirickém týdeníku Fliegende Blätter ve svých básních Biedermanns Abendgemütlichkeit a Bummelmaiers Klage. Pojem vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeier. Samotný základ bieder v 19. století vyznačoval něco váženého či schopného.

Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier věcnost, klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. Formoval především umělecké řemeslo a styl bydlení.

Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována, biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu.

Biedermeier v umění

Biedermeier se projevil i v umění (inspiroval se módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší). Oblíbený byl rovněž portrét, oscilující mezi zachycením individuality a reprezentativní funkcí. Společenské postavení, majetek a úspěchy ilustrovalo nákladné oblečení, šperky nebo atributy povolání. Samostatnou malířskou kategorií byla květinová zátiší kombinující květiny různých ročních období i geografického původu a sestavy cizokrajného ovoce, zachycené často na hranici iluzivní malby.