Romantismus

Francisco Goya: byl španělský malíř, tiskař, litograf, rytec leptů, kreslíř a výtvarník. Jeho bohatá tematická šíře postupovala od různých oslav, přes postavy obyčejných lidí, až po válečné scény, zobrazující líté boje po Napoleonově invazi do Španělska, proti níž se zdvihl lidový odpor. V úplném závěru života tzv. černé malby, malbami děsů, hrůz a bizarností. Goyův vliv v dějinách umění stoupal s tím, jak byly vyzdvihovány a objevovány právě ty temnější, nebo subjektivní a revoluční prvky jeho díla. Důrazem na popředí a zamlžené pozadí předjímal Goya impresionismus. Svými nejtemnějšími vizemi expresionismus.

Dílo: Nahá Maja, cyklus s názvem Hrůzy války, Popravy 3. května 1808, Saturn požírající svého syna, Mlékařka z Bordeaux, litografie Býci z Bordeaux, Markýza de Pontejos Autoportrét, Rodina Karla IV., Oblečená Maja, Dva starci při jídle , Juan Bautista de Muguiro, Vévodkyně z Alby, Stařeny a čas, Spánek rozumu budí nestvůry

Popravy 3. května 1808 rozbor díla (1814)

První méně známý obraz zachycuje divokou bitku u Puerta del Sol, která se strhla ve chvíli, kdy na Francouzi naverbované egyptské mameluky zaútočil rozzuřený madridský lid.

Francouzi jim měli přinést svobodu, pokrok, civilizaci, jenže málokterý lid, , snese jen málo věcí hůř, než když mu chtějí poměry napravovat cizinci. Madriďané se vrhají s dýkami na jezdce a koně, revolta vypukla. Druhý den Francouzi přebírají iniciativu a podnikají po Madridu razii: seberou každého muže, u kterého naleznou dýku. Odsouzence čeká trest smrti. Celkem bylo popraveno 450 Španělů. To už je děj na druhém plátně, slavném Tres de mayo, možná prvním otevřeně protiválečném obraze. Muž v bílé košili zvedá ruce v gestu, které připomíná Krista na kříži. Jeho tmavá tvář je zalitá světlem, které kontrastuje s tmavým pozadím nočního města a vpřed postupujícím „tělem“ popravčí čety. Goya byl prý ve dnech povstání v Madridu, pravděpodobně i u toho, když se u Brány slunce strhla potyčka. Poprava je již dílem jeho fantazie.

Saturn požírající svého syna rozbor díla (1821- 1823)

Saturn, někdy také nazýváno Saturnus požírající jedno ze svých dětí. Bylo mu předpovězeno že jej jeden z jeho synů sesadí z trůnu.Saturn je bohem času. Aby tomu předešel, začal požírat své děti při narození. Ale jednomu se podařilo utéci, Jupiterovi. Tak byl nakonec Saturn sesazen z trůnu a nedokázal oponovat svému osudu. Někdo by mohl oponovat, že si vše zavinil sám snahou jej zvrátit. Je to příběh znázorněný hrůzným způsobem připomínajícím alegorické myšlenky, kterými se tehdy Goya zabýval. Byla to síla a zacházení se svými dětmi, s jeho břemeny, za účelem zůstat mocným. Goya viděl, jak španělský stát a španělská monarchie ničí zemi. Pak uviděl Napoleonovu armádu ničící zemi. Poté přišlo znovunastolení monarchie a další ničení země. Toto je vyjádření přirozeného cyklu času a jeho břemena v podobě nakládání se svými dětmi. Zde je vše ztvárněno alegoricky, ovšem živým a velice silným způsobem. Na jedné straně vnímáme Saturnovy vyduté oči a jeho chamtivé ruce a frenetická gesta (zoufalství) ve smyslu ,, Neztratím svoji moc ! ʺAle na druhé straně máme pocit, že si uvědomuje hrůzu toho, co činí a činí to šíleným, horlivým způsobem. V Goyově ztvárnění se téměř rozplývá. Vidíme jednoduchou stavbu těla, ale jeho pravý loket, nakrčení kůže a jeho předloktí se téměř rozplývá. To samé se děje s ramenem. Vidíme, jak jeho stehna začínají chytat světlo. Zdá se ale, jakoby nad levým bokem byla nějaká nadbytečná část. Tímto způsobem dostává zobrazení jeho šílenství smysl - rozpadá se. Autor se zde zaměřil na zobrazení masa na tělech, celkovou násilnost masité podstaty, na tělesnost a celkovou grotesknost. Saturnovo tělo působí dojmem rozporcovaného masa. Zároveň Saturn porcuje a požírá vlastního syna. Toto je svědectví Goyovy doby. Goyovo zamyšlení se o tehdejším světě. Jeho porozumění lidstvu a čeho všeho bylo schopné.