Filosofie 17.st

5. Filosofie 17. století

-

• V Evropě je jeden z prvních dlouhotrvajících konfliktů mezi katolíky a protestanty

• Třicetiletá válka, 1618-1648

• Vrací se do hry rozum, lidé si kladou otázku: „Čím mohu chápat svět?“

• Baroko (= velká perla nepravidelného tvaru), barokní umění, protiklady

• „Ještě je brzy na ateismus, ale pozdě na to, že je vše podřízené Bohu“

• velký rozdíl mezi bohatými a chudými; velké sociální rozdíly

• „Carpe diem“- užívej života, „Memento mori“ – pamatuj na smrt

• filosofie: střet rozumu a smyslů

• 17. století rozdělila na dva hlavní souběžné směry
  1. Evropský (kontinentální) racionalismus = nejdůležitější je rozumový princip a jedině tak jde poznat svět
  (Descartes, Spinoza, Leibniz)
  2. Anglický (ostrovní) empirismus = hledají se body, ve kterých je jistota, klade se důraz na smyslové zkušenosti
  (Locke, Beckerley, Hume)
  
  EVROPSKÝ RACIONALISMUS
  => nejdůležitější je rozumový princip důležitější je, jak nad věcmi přemýšlíš, než to, jak v ně věříš

• „racio“ = rozum

• v rozumu nám byli dány vrozené idee, které nám pomáhají zpracovávat veškeré informace

• rozum je zdroj poznání

• idee existují ve vědomí mimo zkušenost

• smyslové poznání je nedokonalé – smysly nás klamou, vyšší poznání rozumové, nejvyšší je čistý rozum- zření boha
  
  1. RENÉ DESCARTES

• původem z Francie, ale usídlil se v Holandsku kvůli liberalitě

• žil v ústraní, měl zálibu v matematice udělal soustavu souřadnic x, y, z – kartézská

• odpor k náboženství

• „filosof s maskou“ – herci vstupují na jeviště, aby nebyl vidět jejich stud, tak filosof dělá to samé

• vystudoval medicínu a právo

• vstoupil do 30 války, poznával svět

• byl DUALISTA = věří, že nad naším světem je Bůh, ale my jsme mimo jeho zájem. Máme své starosti a Bůh taky.

• 1649 odjíždí do Stockholmu, aby učil švédskou královnu Kristýnu, ale klima mu neudělala dobře, umírá rok na to na zápal plic

• Kniha, která změnila Evropu = dílo Rozprava o metodě, dílo o lidském rozumu, o metodách správného myšlení.

• Chtěl mít jistotu, že to, co poznáváme je správné; snažil se vysvětlit, jak dojít k tomu, že to co budeme tvrdit je pravda. Metoda: pochybování pochybuji o všem, ale nemohu pochybovat o tom, že já jsem ta pochybující bytost jsem i myslící bytost myslím tedy jsem (metodická skepse)

• Jak to že já jako nedokonalá bytost mám myšlenku Boha, něčeho dokonalého, bůh musí existovat, protože já jako nedokonalý nedokážu vymyslet tak dokonalou myšlenku

• Jestliže mám jistou představu o bohu a nemám s ním zkušenost, musí existovat

• Bůh nemá důvod nás klamat, proto co se mi jeví v myšlení jako jasné, to musí existovat (vrozené idee od boha, bůh dobrotivý)

• To, co se mi jeví jasně mi dává jistotu, že ta věc existuje

• Problémy dělíme na nejmenší části, musím začít od toho nejjednoduššího k tomu nejsložitějšímu vše pečlivě zapsat výsledky výzkumu, aby další mohli použít můj přístup

• Používat jednotné významy pojmů
  Dílo: ROZPRAVA O METODĚ

• „Co má mozek dělat, aby šel správnou cestou?“

• nepřijímej žádnou věc za pravdu, ověřuj

• analyzuj- rozděluj si problémy

• prováděj syntézy- dělej souvislosti a závěry

• dělej si přehledy a shrnutí- abys na nic nezapomněl
  
  - Má ontologický přístup k světu, říká, že jsou dvě substance - dualista:
  ČLOVĚK = ROZUM = VĚC MYSLÍSÍ - RES COGITANS – substance myšlení, duše (má ji jen člověk)
  HMOTA = VĚC ROZPROSTRANĚNÁ – RES EXTENSA - rozprostraněnost
  (Ontologický přístup- ke věcem se staví jako ke jsoucnům)

• duše s tělem se setkává v šišince (v podvěsku mozkovém)

• zvířata nemají duši, jsou stroje

• pohled etiky – jen co je rozumné (jen rozum nám řekne jak máme být dobří)
  
  nejslavnější citát: „Cogito ergo sume“ neboli myslím, tedy jsem = říká, že náš život je podmíněný tím, že myslíme
  
  2. Barcok BENEDIKT SPINOZA

• Holanďan, žid, pocházel ze Španělska, žil v Holandsku

• připravoval se na dráhu rabína měl špatný názor, chtěl univerzálního bohabyl vyloučen

• svobodomyslný člověk

• vyhozen z židovské obce, musel si změnit jméno z Barocka na Benedikta

• volí život v liberálním Holandsku, aby měl klid na svobodné filosofování

• brousil skla brýlí a jak dýchal skelný prach, tak zemřel na tuberkulózu

• domnívá se, že svět je takový do kterého se v čemkoliv prolíná Bůh

• „deus sive natura“ = Bůh neboli příroda

• „Kristus je nejušlechtilejší ze všech lidí.“ – nikoliv Boží syn

• důležité je rozumové pochopení, nikoliv dogmata

• byl Monista = uznával jediný princip a to Boha, Boha viděl úplně ve všem (odporuje Decartovu dualismu) – vše vzniká z přírody (nestvořená a tvořící)/boha „deus sive natura“ (bůh neboli příroda), jedna substance

• příroda stvořená MODUS – je opakem

• představitel panteismus

• bůh má 2 elementy: - natura naturans – tvořit – Bůh – příroda nestvořená a tvořící
  - natura naturata – být vytvářen – příroda stvořená a netvořící – modus

• pojem „Causa sui“ – příčinou samo v sobě, Bůh má příčinu sám v sobě a vše ostatní má příčinu v něčem jiném (aka Bůh první hybatel)

• předchůdce osvícenství, hájí svobodu slova a demokratický princip

• odmítá nahodilost, vše má nějakou příčinu (determinismus)