12. Etika

12. MO

Etika

– praktická filozofická disciplína

– studuje mravní jevy, jejich vznik a vývoj v minulosti, současný stav i další vývojové

tendence

– nauka o morálce

– snaží se převést všechno, co známe jako mravní povinnosti, ctnosti, pravidla nebo hodnoty

na společný základ

– éthos = mrav, obyčej

– mravní a estetické aspekty dané kultury – jejich hodnotící prvky

– vzniká návratem do historie – díky tradicím a zvykům a na základě životů a

myšlenek jednotlivců

– zakladatel = Aristoteles (dílo: Etika Nikomachova)

– proniká do různých vědních oborů –> etika lékařská, sociální, obchodní, společenského

chování apod.

– hlavní význam má při utváření charakteru, při výchově dětí – pomáhá nám při vytváření

postojů a v rozlišování dobra a zla

– morálka = obor zabývající se základy a vývojem morálních hodnot, norem, jednáním lidí

(vnitřní a společenské hodnoty, normy)

– systém, který dává životu ve společnosti vnitřní řád, určitou pevnost a relativní

stálost, určitou míru jistoty a bezpečnosti ve společenských a meziskupinových

vztazích

– souhrn pravidel chování a konvencí, které jsou závazné pro individuální

svědomí

– schopnost člověka řídit se svým svědomím, posuzovat lidské činnosti z hlediska

dobra a zla

– je proměnlivá, historicky a kulturně podmíněná souhrnem soudů, zvyků,

názorů, hodnot, ideálů, pravidel a norem, jimiž se lidé v určitém ohledu řídí

– vždy závislá na sociálně ekonomických a sociálně politických poměrech, na

světovém názoru a ideologii, na společenském systému hodnot, které jsou

uznávány

– etologie = věda o mravech a morálce

– dělení: 1. deskriptivní x preskriptivní

–> deskriptivní – zabývá se tříděním a popisem morálních jevů

–> preskriptivní – vysvětlování obsahu norem a hodnot

2. heterogenní x autonomní

–> heteronomní – příkazy přicházející z venku (např. desatero)

–> autonomní – člověk, který se chová podle svého svědomí,

příkazy z nitra

– Kantův morální imperativ – nepotřebujeme radit,

jak se máme chovat

– vztahy v morálce – vztah mezi tím, jaké věci jsou a jaké by měly být

– vztah mezi zájmem individuálním a společenským

– vztah mezi dobrem a zlem, denně si jedno vybíráme

– zlaté pravidlo morálky: „Co nechceš, aby ti činil jiný, nečiň ty jemu.“

– mravnost – shoda jednání s hodnotami společnosti, kultury

– chování a jednání odpovídající hodnotovým představám

– mravní hodnoty – vznikají na základě společenských potřeb lidí – jsou jimi podmíněny

– jevy, které jsou užitečné, nutné pro společnost

– hodnotou může být nejen to, co existuje, ale i to, co je třeba uskutečnit

– axiologie = filosofická disciplína, která se zabývá problematikou hodnot

– mravní normy – pravidla, která objasňují a vymezují naše jednání