2. Renesanční filozofie

Novověká filozofie

Renesanční filozofie (14. - 16. století)

Vyznačuje se individualismem, vysokým hodnocením svobody jednotlivce, svobodným studiem antiky = humanistickou zásadou jít k pramenům bez ohledu na teologické vazby, dále vědou, která je budována na rozumu a zkušenosti, světskostí a neduchovním charakterem myšlení.

Příčinami proměny života a myšlení byly vynálezy a objevy - kompas (zámořské objevy), střelný prach (otřásl vládnoucím postavením rytířstva), knihtisk (zároveň s ním i objev levnějšího papíru, který nahradil drahý pergamen), dále objevení Ameriky, nalezení námořní cesty do Indie (Vasco de Gama), kterou vlastně hledal Kolumbus, první obeplutí země (Fernao de Magalhaes).

Přírodovědci

Aristarchův heliocentrický názor byl přes středověk zapomenut, až Mikuláš Koperník (1473 - 1543), polský astronom, vyvrátil geocentrický systém. Podle něj je Země jednou z planet, krouží kolem Slunce a také kolem své osy. Své myšlenky podal v díle O obězích nebeských sfér. Jeho názory ještě křesťanské církve neodmítaly.

Johannes Kepler (1571 - 1630), německý myslitel, v díle Harmonie světa vyslovil myšlenku, že celý vesmír (nebeská tělesa i příroda na Zemi) se řídí stejnou fyzikálně vyjádřitelnou zákonitostí. Matematicky formuloval zákon pohybů planet, čímž podložil Koperníkovu teorii. Planety obíhají po eliptických drahách.

Galileo Galilei (1564 - 1642), italský badatel, zakladatel moderní mechaniky - zákon setrvačnosti, volného pádu, uvedl základní rozdíl mezi starým, kvalitativním pohledem na přírodu, který vychází z forem věcí (Aristoteles) a zavedl pohled kvantitativní - měřitelnost a spočítatelnost těles - dráha pádu, doba pádu..., což zkoumá experimentem - výsledek potom nepopisuje proč těleso padá (Aristoteles = je těžké a hledá přirozené místo ve středu vesmíru), ale jak padá = matematizace přírodovědy. Obhajoval Koperníkovu heliocentrickou soustavu a dostal se tak do konfliktu s církví (byl mučen a musel odvolat).

Giordano Bruno (1548 - 1600), italský dominikán, který z řádu vystoupil (na tu dobu neslýchaný krok, vedl život psance, byl podporován šlechtici), přírodovědec. Rozpracoval Koperníkovo učení. Ten poznal, že naše nejbližší okolí je systémem pohyblivých planet, které obíhají kolem Slunce, hvězdy však ponechal stálicemi – pevnou nebeskou klenbou, Bruno vidí vesmír jako nekonečný, vyplněný bezpočetnými hvězdami a světy, které jsou v neustálém pohybu. Byl panteista = ztotožnil Boha s přírodou - domníval se, že celý vesmír je oduševnělý a je ovládán jediným principem - Bohem, který nestojí mimo svět, ani nad světem, ale je ve světě a působí v něm jako oduševňující princip. Za své názory byl upálen.

Humanisté

Desiderius Erasmus Rotterdamský

Narodil se asi roku 1469 (příp. 66) v Nizozemí v Rotterdamu. Po té, co získal základní vzdělání, začal studovat na kněze. Roku 1493 dostal místo osobního sekretáře biskupa Jindřicha z Bergenu, později vystudoval na Sorboně teologii. V Paříži se zajímal také o antickou literaturu a začal psát vlastní díla, navíc se zde seznámil s knihtiskem, ve kterém viděl rozšíření vzdělanosti mezi lid.