Česká filosofie

9. ČESKÁ FILOSOFIE

• období reformace (J. Hus, P. Chelčický)

• období renesance (J. A. Komenský)

• období osvícenství (B. Bolzano)

• období 19.-20. století (F. Palacký, Datich, Durdík, F. Krejčí, J. Tvrdý, T. G. Masaryk, E. Rádl, L. Klíma, J. Patočka, E. Kohák, Egon Bondy, M. Machovec,

V. Bělohradský a další)

• první rozvoj zaznamenáváme ve druhé polovině 13.století – mistr Řehoř přednášel Aristotelovu logiku na Pražské katedrální škole

• mezníkem byl rok 1348, kdy byla založena Karlova Universita – roste věhlas, přicházejí studenti z celé Evropy

• jedno světové prvenství: jsme (snad) první národ v rámci západní filosofie, který píše filosofická díla ve svém národním jazyce (tedy ne latinsky nebo řecky)

• pro české filosofické myšlení je příznačná „nechuť“ k pěstování systematické(spe­kulativní) filosofie

• význam naší filosofie odpovídá velikosti naší země, jen málo dobrých filosofů

• Mimořádný myslitel naší země a byl mimo jiné i filosof- Např. Čapek- spisovatel a filosof.

• nikdo z českých filosofů výrazně nepronikl do světové filosofie; snad pouze Komenský, Masaryk a Patočka měli v určité době vliv na vývoj evropského myšlení

• z druhé strany -mnoho evropských myslitelů se narodilo,popř. žilo v Čechách (Sigmund Freud, E. Husserl, B. Bolzano)

• to, že jsme nevstoupili do světového filosof. povědomí ovšem nijak nesnižuje význam české filosofie

• čeští myslitelé ovlivňovali kulturu a myšlení českého národa, byli významnými osobnostmi naší historie

• většinou proto u nás nevzniká „čistá“ filosofie – častěji je spojena s jinými oblastmi duchovna – s uměním, náboženstvím, politikou, výchovou nebo speciálními vědami

• českému myšlení je bližší NESPEKULATIVNÍ, spíše k směřující k praktickým úkolům způsob kladení otázek a hledání odpovědí na ně

OBDOBÍ REFORMACE

• ke konci 14. století se do Čech dostávají spisy Johna Wyclifa

• začíná se rozvíjet politická filosofie, sociální etika, což souvisí se schizmatem církve, nemorálním životem kněží (majetek, ziskuchtivost, zpronevěřili se svému úkolu)

• nastávají první pokusy o nápravu, reformu (vycházejí právě ze spisů Wyclifa)

JAN HUS (1371–1415)

• osobnost, která přerostla naše hranice

• chtěl navrátit křesťanství k pravým ideálům

• umírněný realista = kázal, že pravdu musíš najít ve svém životě

• představitel českého reformního hnutí

• Mistr svobodných umění na pražské univerzitě (1409–1412 je rektorem UK Praha)

• od r. 1402 kazatel v kapli Betlémské

• za teoretický a praktický boj proti feudální církvi byl na kostnickém koncilu prohlášen za kacíře a 6.července 1415 upálen

• navazuje na teologické a filosofické názory Johna Wicliffa, je realista, kritizuje světskou moc papeže

• kritizuje bezbožné duchovenstvo a obecná úpadek mravů

• kritizuje prodávání odpustků

• jedinou autoritou je Husovi Písmo svaté, nevybízí ke vzpouře, ale k maximální poslušnosti Božího zákona

• Hus sám ve svých projevech a spisech k revolučním akcím nevybízel, avšak jeho učení ovlivnilo další průběh událostí (doba husitská)

• husitské hnutí ovlivňuje národní uvědomění v jeho odkazu i dnes

• hlavní spis: „O církvi“, Výklad viery, desastera a páteře; Knížky o svatokupectví, O poznání cesty pravé k spasení