Česká filosofie

OBDOBÍ OSVÍCENSTVÍ

BERNARD BOLZANO (1781-1848)

• otec Ital, matka Němka, narozen v Praze

• češtinu se učí ve školách, a proto ho řadíme mezi české filosofii

• pohřben na Olšanských hřbitovech

• kněz, doktor filosofie, logik a jeden z největších českých matematiků – ve své autobiografii říká, že “jeho zvláštní záliba v matematice spočívala vlastně jen na její čistě spekulativní části” tedy na tom, “co je zároveň filosofií”

• studoval UK, patřil ke špičce české matematiky -> teorie množin, teorie nekonečna, funkce…

• z němčiny překládal Hegela, Kanta a další německé klasické filosofy, aby se od nich lidé
  mohli vzdělávat

• snažil se dokázat možnost přesného objektivního poznání, z něho vyvozuje možnost vlády člověka nad přírodou a postupné přetvoření společnosti

• žil v době Národního obrození (nacionalistické období)

• jako svůj světový názor přijal osvícenský racionalismus a objektivismus

• věrouku nahrazoval etikou

• Hlavní myšlenky:

• zamýšlel se nad sociální a národnostní nerovností

• svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně

• člověk může přetvářet přírodu podle sebe

• společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)

• nauka o objektivních větách –“věty o sobě” – objektivní věta je na rozdíl od subjektivní (tj. myšlené) věty pravdivá nebo nepravdivá bez ohledu na to, je-li vůbec někým (Boha nevyjímaje!) myšlena

• osvobodil logiku od závisloti na psychologii

• Dílo: Vědosloví – snaha vytvořit návod, jek užívat veškeré vědění pro pokrok společnosti; staví se kriticky ke kantovské tradici ve filosofii, usiluje o hledání objektivních (jistých) pravd

• O nejlepším státě – jeho sociální názory, utopické dílo

• Paradoxy nekonečna

OBDOBÍ 19. A 20. STOLETÍ

FRANTIŠEK PALACKÝ (1798-1876)

• historik a filosof dějin

• podstatou skutečnosti – dualita hmoty a ducha

• vývoj člověka je postupným duševním sebezdokonalováním

• posledním cílem vývoje společnosti i individua je je tzv. božnost – připodobnění se ideálu boha

• dílo: Okus české terminologie filosofické

JOSEF DATICH (1835 – 1870) a JOSEF DURDÍK (1837 – 1902)

• stoupenci tzv. herbartismu

• zdůvodňovali vědeckou střízlivost, přesnost, racionalismus a úctu k faktům

• připravovali příchod pozitivismu

• Český pozitivismus = gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který se chce vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných faktů, kriticky zaměřen proti metafyzice, ontologii (zabývá se jsoucnem, bytím) a všem spekulativně orientovaným filosofiím; začlenil českou teoretickou

FRANTIŠEK KREJČÍ (1858-1934)

• filosof, politik a psycholog

• považován za zakladatele moderní české psychologie

• v roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické

• nejvýznamnější český představitel pozitivismu

• jeho filosofie je vědecká, omezuje se na zkušenost, vylučuje metafyziku, ale formuluje jistý druh panteistického monismu

• existuje něco, co každý z nás vnímá jinak

• každý si vytváří vlastní církev

• dualismus tělo a duše

• polemika, jestli je duše a tělo to samé

• Dílo: O filosofii přítomnosti, Filosofie posledních let před válkou