2. Renesanční filozofie

Řadu let pobýval v Anglii, kde si našel mnohé vlivné přátele (např. T. Mora). Na univerzitách v Itálii si rozšířil vzdělání (studoval spisy církevních otců - sv. Jeronýma a Augustina, seznámil se také s Cicerovým dílem, Euripidem, Ovidiem, Homérem... a pořídil jejich první latinské překlady. V Římě se později snažil zbavit svých řeholních závazků. Působil jako šlechtický vychovatel a profesor na univerzitách, stále mnoho cestoval, na základě toho asi vznikla jeho myšlenka o uskutečnění res publica litterarum = společenství vzdělanců. Stal se známým a čteným spisovatelem, jeho dílo bylo postupem času překládáno a vydáváno v mnoha zemích (překlady do češtiny byly pořizovány už od 20. letech 16. stol). Roku 1519 navázal korespondenci S Martinem Lutherem, který z počátku patřil k Erasmovým obdivovatelům. Erasmus si však chtěl zachovat svoji nezávislost, a i přes podobnost názorů se nestal luteránem (např. v kritice odpustků, papežství... šel ještě dále než Luther), ale snažil se o reformu katolické církve (což mu v jejích řadách nepřineslo mnoho uznání). Oproti Lutherovi hájil pojetí svobodné vůle. Po nějaký čas přednášel na univerzitě ve Freiburku a psal díla zabývající se výchovou mládeže. Zemřel roku 1536 v Basileji.

Erasmus byl pravým humanistickým učencem – básníkem, překladatelem, teologem, svá díla psal v několika řečech (např. latině, řečtině, hebrejštině). K jeho nejznámějším dílům patří:

Řecké znění Nového zákona s latinským překladem a komentářem – zde podal základ vědeckého zkoumání textu.

Chvála bláznivosti - jeho nejslavnější, ale i nejspornější dílo. Rádi ho přijali humanističtí svobodně uvažující lidé, ale na druhou stranu odsoudily všechny „potrefené husy“ (citace), což bylo příčinou jeho zatracení. Sám autor píše, že jeho dílo bylo reakcí na zážitky z italské cesty, složil je ale roku 1511 za pobytu v Anglii. Sám uvádí, že Chvála za svůj vznik vděčí bolestem ledvin, od nichž si ulevoval psaním „nevážného díla“. V listě Martinu Dorpiovi (který bývá vydáván spolu s Chválou) píše, že první verze vznikla během sedmi dnů a ještě téhož roku byla publikována v Paříži. Teprve v dalších vydáních k ní Erasmus připojil předmluvu věnovanou Tomáši Morovi, která vysvětluje slovní hříčku obsaženou v řecko-latinském názvu díla. Latinská podoba jména Morus, v jehož domě chvála vznikla, zní totiž podobně jako řecké slovo označující bláznovství - moria.

Žánrově se jedná o oslavnou řeč pronášenou na počest významných osobností, ke cti slavného zemřelého nebo jako oslava lidských ctností. Erasmus za řečníka vybral paní Bláznivost - a to záměrně, protože věděl (jak sám píše), že jen šaškům a bláznům je dovoleno říci, co by jinému nebylo prominuto, a tato paní pověděla pravdu zahalenou do vtipu, sarkasmu a ironie.