2. Renesanční filozofie

Montaignovy Eseje mají tři svazky a vyskytují se v nich eseje s názvy jako např. Můj otec, Jak jsem byl vychován, Jak vypadám a jaký jsem, Moje záliby a zvyky, V nemoci, Jak řídím svůj dům, Knihy a já, Moje cesty a cestování, Paříž a Řím, města, která miluji, O tom, že filozofovat znamená učit se umírat, O Sebevraždě, O nestálosti našich činů, Zkušenost se smrtí, O Smutku, Lenost, Síla fantazie, O studiu, Výchova dětí, O přátelství, O samotě, O opilství, O svědomí, Umění žít, O kanibalech, O samotě, O namyšlenosti, O tom, co je užitečné a čestné, O kajícnosti, Umění vykládat, O zkušenosti.

Montaigne si takřka po celý život psal poznámky ke knihám, které přečetl, seřazoval případy týkající se stejné věci, např. o lidech, kteří zemřeli stejnou smrtí, sbíral anekdoty, vtipné výroky, slavné věty, to vše využil v Esejích. V prvních dvou knihách nastiňuje zajímavá témata, a to tím způsobem, že se dívá na tutéž věc z co nejvíce stran. Tyto kapitoly vznikly v období, kdy byl ještě zaměstnán a jedná se zejména o kratší kapitoly, v poslední části se danými problémy zabývá soustavněji a sám říká: „Kdo chce takové práci dát jen hodinu denně, nedává jí nic, problém totiž potom zůstává nedořešený, myšlenka nedopověděná a slovo nejasné.“

Nejprve se v Esejích myšlenkově projevoval jako skeptik, přičemž využíval i některých nedogmatických myšlenek stoicismu. Nakonec našel vlastní polohu (stal se filozofem, který využívá zejména vlastních zkušeností, které ovšem nikomu nevnucuje), což ale neznamená, že by musel dojít vždy k jedné pravdě, nevadí mu, když si protiřečí, vždyť protiklady jsou přece podstatou našeho bytí. Za činy nikoho neodsuzuje, neútočí, nehledá viníky, pokud mluví o chybách, pak především o svých, ukazuje, že najít pravdu bez hledání je krátkozraké. Není důležité pravdu vždy najít, důležitější je odmítnout sebeklam a lež. Najít pravdu není vždy v naši moci, ale tolerantní myšlenka vždy v naší moci je.

O Smrti: „Smíření se smrtí je úkolem života, kdo by naučil lidi umírat, naučil by je žít. Je hloupé chtít smrti utéct, smrt je součásti života. Nic, co se přihodí jen jedenkrát, nemůže být těžké.“

O člověku: „Je možné si představit něco tak směšného, než dává-li si toto chatrné a žalostné stvoření, které nedovede ovládat ani samo sebe a je vystaveno všem nebezpečím, jméno pána a vládce vesmíru, ačkoli není v jeho moci poznat z vesmíru ani částečku, nato ji ovládat!“

„Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když je zároveň tvorem nejnadutějším.“

O zvířatech: „Zůstává hádankou, kdo zavinil, že si naprosto nerozumíme - neboť my jim nerozumíme o nic víc než ona nám. Z téhož důvodu nás mohou za omezené pokládat ona...“