2. Renesanční filozofie

Tento má mít: virtú - schopnost mocenského sebeprosazení, schopnost činu

necessitá - umění využívat kauzální společenské vztahy

fortuna - nadání rozhodovat se ve vhodný okamžik

Přitom smí sahat též po prostředcích, které jsou obvykle považované za nemorální - podvod, pokrytectví, násilí, vše však jen v zájmu státu. Stát je pro M. pouze politickou organizací, která je vedena silným vladařem prosazujícím vůli k moci, a nikoli společenstvím zakládajícím se na smlouvě svobodných a zodpovědných lidí.

Dílo kolovalo 20 let jen v rukopisech, až pět let po jeho smrti bylo poprvé vydáno. Ale už roku 1532 bylo zakázáno a postaveno na církevní index, to také dalo základ k pozdějším interpretacím, kterým říkáme machiavellismus, jež se zakládají na zlomcích jeho díla vytržených z kontextu = kniha je kodexem tyranie, založeným na rčení „účel světí prostředky“, dovoluje využít slabin protivníka k prosazení vlastních zájmů. Machiavelli ale chtěl podchytit zkušenost své doby a vnést do ní pravidla - viděl nedostatek ústavního řádu, mravní úpadek, rozklad církve, slabé a často se střídající vlády, to vše lze podle něj vyřešit násilím jakožto integrativní silou.

Na jeho dílo bylo samozřejmě mnoho reakcí negativních, ale i pozitivních, například F. Bacon: „M. řekl bez okolků, co lidé dělají, a ne co by měli dělat.“

Hugo Grotius (1583 - 1645)

V jistém smyslu ho lze považovat za Machiavelliho opak. Chtěl, aby právo stálo nad státem. Je považován za zakladatele mezinárodního práva. Právo se podle něj odvozuje z Boží vůle, Bůh stvořil člověka s jeho přirozeností, přirozeností pro člověka je, že je nadaný rozumem a že se sdružuje ve společenství. Z této přirozenosti je vyvozováno i přirozené právo, které je základem práva mezinárodního.

Thomas Morus (1478 - 1535)

Byl významným politikem, ve své kariéře zažil vzestup i pád. Vystudoval práva, stal se poslancem a lordem kancléřem za vlády Jindřicha VIII., jejich názory se však lišily, byl obviněn ze zrady a popraven.

Jeho nejznámějším dílem je Utopie, rozvíjí v něm svoji představu ideálního státu (v mnohém navazuje na Platónovu Ústavu, která byla prvním dílem tohoto druhu). Název Utopia je přeložitelný jako u-topos (u=ne, topos=místo), tedy místo, které nikde neexistuje, v Morově spise je to název ostrova (jmenuje se podle budovatele této civilizace, který se jmenoval Utopos), který, dalo by se říci, se po zeměpisné stránce podobá Anglii. Všichni občané zde mají povinnost pracovat a vzdělávat se. Protože pracují všichni, stačí jim k výrobě potřebného množství produktů pracovat jen šest hodin denně. Výrobky jsou občanům přidělovány podle potřeb, luxus je zakázán. Po skončení práce se občané vzdělávají nebo věnují nějaké zábavě. Každý může vyznávat, jaké chce náboženství.