2. Renesanční filozofie

O bohu: „Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.“

O rozumu a smyslech: „Smysly i rozum nás klamou. Například barva zvířatům připadá jinak než nám, který názor z obou bude ten pravý? Nikde není řečeno, že podstata věci se týká výhradně člověka. Jsou to naše smysly, které předmětu propůjčují ony rozmanité podoby, ačkoliv předmět má pouze jedinou. Rozum klame, není sto soudit nezaujatě sám sebe. Podstatu neumíme zachytit, protože veškeré věci podléhají přechodu z jedné proměny v proměnu další a rozum je ve snaze objevit skutečné trvání klamán.“

O knihách: „Abychom žili blaze, k tomu nepotřebujeme učenosti. Knihy mi byly dobré leda tak pro cvik, nikoli pro poučení.“

Montaigne byl inspirativní mnohým filozofům, Descartes si z něho bere své cogito, Pascalovy Myšlenky lze chápat jako repliku na Eseje...

Politické a právní teorie

Niccoló Machiavelli (1469 - 1527)

Pocházel z florentské rodiny, která díky tomu, že nepodnikala ani v obchodě, ani ve výrobě, ani v peněžnictví, ale spoléhala na pozemkový majetek, nepodléhala proměnlivým podmínkám, kterými byla Florentská republika zmítána. Machiavelli byl prý pěkný člověk, který se rád účastnil různých večírků a neodmítal přízeň žen. Na těchto „rozhazovačných pitkách“ byl oblíbeným společníkem - skládal totiž velmi snadno kratší básně, popěvky a epigramy v ironickém duchu (vydáno jako Karnevalové písně a kapitoly).

Žil v době, kdy byla Florentská republika zmítána revolucemi a docházelo k neustálému střídání panovníků. V 29 letech se stal díky revolučnímu dění sekretářem ministerstva zahraničních věcí a války, v tomto úřadě byl pověřen čtyřmi cestami do Francie a jednou do Německa, kromě toho hodně cestoval po Itálii. Po změně vlády byl vězněn, mučen, nakonec jako nevinný propuštěn, stáhl se do ústraní, do rodné vsi poblíž Florencie, kde se věnoval spisovatelské činnosti. Za určitý čas se mu podařilo dostat se do služeb vládnoucí šlechty a stal se historiografem Florencie, z toho vznikly Florentské letopisy (nedokončené), které jsou vlastně prvními italskými dějinami. To mu vyneslo uznání i další úřad, ve kterém setrval opět jen do změny panovníka. Zemřel v chudobě, své manželce a pěti dětem zanechal dluhy, které byly následkem jeho nezřízeného života.

Dílo: Divadelní - Mandragora, lingvistické - Dialog o spisovném jazyce, politické – O umění válečném, Úvahy o první vládě Tita Livia.

Své zkušenosti z práce u dvora zpracoval do teorie ideálního státu a panovníka ve svém nejznámějším díle Vladař. Za hlavní cíl klade vytvoření jednotného, na církvi nezávislého a o obecné blaho usilujícího státu. Podle jeho historického zkoumání mu přijde nejlepším státním zřízením republika, nicméně pro současnou Itálii (a o její konkrétní jednotnost mu jde nejvíce) je to vláda jediného, silného a obratného politika, protože za daného politického roztříštění Itálie, je to jediné možné řešení.