20. Česká filozofie

20. MO

Česká filozofie

středověká filozofie – 1. – 15. století

– ovlivněna křesťanstvím – všichni filozofové byli křesťané

– kritika uplácení církevních hodnostářů, kupování si úřadu,

institucionalizace církve, církevní hierarchie, majetku církve, odpustků

– snaha o možnost vyjádření svého názoru a kritiky nejen světských

panovníků ale i církevních hodnostářů

– 3 období: 1. předhusitské

2. husitské

3. období reformace a humanismu

– chiliasmus – v teologii bludná nauka, že Kristus na konci světa založí se svými svatými

tisíciletou říši jako pozemskou předzvěst nebeské blaženosti

– chiliastická éra se často líčí jako doba duchovních nebo smyslových

radovánek a požitků

– počátku vyznával svatý Augustýn

– koncem 19. a v první polovině 20. století byl zdiskreditován politickým

zneužitím, zejména „tisíciletou říší“ Adolfa Hitlera

– předhusitské období: Jan Milíč z Kroměříže – 1320 – 1374

– pražský kněz moravského původu

– podle F. Palackého „otec české reformace“

– kázal v Praze u Sv. Jiljí a Sv. Mikuláše

– sílící úcta k eucharistii = spojení mezi věřícími

a Bohem

– chléb, víno = svátostní znamení krve a těla

Ježíše

– vyzdvihl hodnoty původního křesťanství: víra,

naděje, láska

– eschatologie – nauka o posledních věcech člověka

– o smrti, pekle, nebi, posledním soudu

– Matěj z Janova – 1335 – 1404

– kritik přílišného uctívání svatých – „Kritérium

každého věřícího je rozum.“

– Tomáš Štítný ze Štítného – 1350 – 1394

– žák Milíče

– myšlenky o používání vlastního rozumu,

ne jen slepá víra

– odchovanec pařížské univerzity, získal

v té době nejkvalitnější vzdělání

– zpovědník u sv. Víta

– od papeže si vyžádal tzv. prebendy =

„důchod“

– člověku je vrozená „prvotní pravda“

– husitské období: – Petr Chelčický – 1390 – 1460

– žil na venkově, samouk, znalec bible

– hlásal rovnost lidí, byl proti válkám

– navázal na něj T. G. Masaryk, L. N. Tolstoj

– dílo: Sieť viery pravé

O boji duchovním

– odmítá duchovní násilí

–> nenásilné řešení problémů ve společnosti

(Ghándí, Tolstoj)

O trojím lidu

–> odmítá dělení společnosti na rytířský,

duchovný a robotný stav

– Jan Hus – 1371 – 1415

– filozofickým základem jeho názorů byl středověký realismus

– před autoritou rozumu musí ustoupit autorita církve i

světské vlastnosti

– požadavek mravní nápravy společnosti podle ideálu

prvotního křesťanství – víra, láska, naděje („Miluj bližního

svého jako sebe samého.“)

– kázal v Betlémské kapli právo lidu na chléb, vzdělání, kritiku

právo

– zjednodušil pravopis (spřežky)

– má blízko k patristice (sv. Augustýn)

– papež je podle něj „Kristův náměstek“ – prodávání