Fonetika- zkouška

k: /k/ x /p/ /kolem/- /polem/

/k/ x /b/ /kolem/ - /bolem/

Metoda minimálních párů- vybíráme dvojice zvukových realizací slov lišící se jen jednou zvukovou jednotkou a ověřujeme si na základě znalosti jazyka, zda jde o dvě významové jednotky. Pokud ano, jde o alofony dvou samostatných fonémů, v opačném případě jde o realizaci jediného centra a periferie inventáře fonémů. [pes] – [bez], [šít] – [žít]

Komutační test umožní určit míru využití fonémů v jazyce. Některé jsou v opozici ke všem ostatním fonémům téhož typu, jiné tvoří jen málo opozic. To fonémy tvořící maximum opozic jsou centrem inventáře fonémů jazyka, fonémy málo využívané tvoří jeho periferii.

Fonologická opozice- vztahy systémů v opozici

Privativní opozice- srovnáváme dva fonémy, mají všechno společné, ale jeden z členů má ještě jednu věc navíc. (Přítomnost X Nepřítomnost). Člen, který má více vlastností se nazývá člen příznakový (b-p, t-d => jen jeden z nich má navíc znělost, což je ten příznakový člen)

Graduální opozice- fonémy mají všechny vlastnosti stejné a liší se mírou jedné z nich (a-á => rozdíl v kvantitě samohlásek)

Ekvipolentní opozice- srovnáváme dva fonémy, mají shodný srovnávací základ, ale každá z nich má navíc ještě svoji charakteristiku (Existence X Neexistence), (t-ť => diferenční příznak diferencuje místo tvoření)

Společný srovnávací základ- soubor relevantních vlastností, které mají srovnané fonémy společné, na jeho základě rozlišujeme opozice na:

• jednodimenzionální (bilaterální, dvoustranné)- na společném základě je jen jedna dvojice fonémů. V ČJ je bilaterální dvojice např. opozice fonémů /d/ a /n/: mají společné vlastnosti “prealveolární okluziva znělá“ a tento komplex vlastností se už v češtině u jiného fonému nevyskytuje

• vícedimenzionální (multilaterální, mnohostranné)- společný základ se vykytuje ještě u dalšího fonémů. Např. vztah /t/ a /s/: mají společné vlastnosti prealveolárnost, neznělost a orálnost, takový komplex vlastností je však i u fonému /ts/ (psáno „c“)

• vztah disjunktní- může nastat i případ, že fonémy nemají žádné společné vlastnosti, nemají společný srovnávací základ. Např. /m/ a /s/: /m/ je labiální okluziva, sonorní a nazální.

Pokud se protiklad fonémů realizuje vždy, označujeme jej jako stálý; pokud se v některých pozicích nerealizuje, jde o protiklad neutralizovatelný. Pozice, v nichž se protiklad fonémů v daném jazyce neuplatňuje, se pak nazývají neutralizační pozice.

Korelace- soubor všech korelačních párů, které se liší stejným korelačním příznakem

Korelační pár- dvojice fonémů, které jsou členy privativní, bilaterální (jednodimenzionální) a proporční opozice

Korelační řada- soustava korelační párů

Korelační svazek- foném se může účastnit více než na jedné korelaci