Fonetika- zkouška
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Komplementární distribuce= když dva alofony stojí v komplementární (doplňkové) distribuci, platí, pro ně, že se nikdy nemohou vyskytnout ve stejném hláskovém okolí (např. „n“ a zadopatrové „n“).
Morfonologie- alternace fonémů- dochází ke „střídání hlásek“ uvnitř jednoho morfémů, změna není hodnocena jako nový morfém, změna morfému často změní význam slova (kloní x cloní).
Morfoném- třída fonémů, které alternují uvnitř jednoho morfu- účastníci komunikace je interpretují jako jistou jednotku bez ohledu na proměnu znění a na to, že v jiných pozicích tytéž zvuky fungují jako realizace samostatných fonémů.
Subfonematická fonologie- pokládá za min. zvukovou jednotku jazyka relevantní rysy. Vzhledem k tomu, že mají schopnost odlišovat členy opozice, užívá se pro ně termín distinktivní rysy fonémů. Celý směr se označuje jako teorie distinktivních rysů.
Soubor distinktivních příznaků fonémů:
Vokálnost – nevokálnost
Akusticky jsou fonémy s příznakem „vokálnost“ charakterizovány přítomností formantových pruhů ve spektru, u nevokálních pruhy ve spektru chybějí; artikulačně je vokálnost založena na otevřenosti nadhrtanových prostorů. Vlastnost vokálnosti mají vokály a sonory, obstruenty a /j/ je nevokální.
Konsonantnost – nekonsonantnost
Akusticky jsou charakterizovány fonémy s příznakem "konsonantnost" nepatrnou celkovou energií, fonémy bez tohoto příznaku mají zvukovou energii vyšší; artikulačně je příznak konsonantnosti tvořen strikturami, u nekonsonantů striktury chybějí. Vlastnost konsonantnosti mají obstruenty a sonory, vokály a /j/ jsou nekonsonantní
Kompaktnost – nekompaktnost
Akusticky jsou fonémy s příznakem kompaktnosti charakterizovány soustředěním zvukové energie ve středu spektra, u nekompaktních je zvuková energie posunuta k okraji spektra; artikulačně je kompaktnost založena u konsonantů na artikulaci v zadnější části ústní dutiny (od postalveol dozadu), u vokálů jsou kompaktní ty, při nichž je jazyk v ústech nejníže. Vlastnost kompaktnosti mají vokály /a/, /a:/ a konsonanty postalveolární, palatální, velární, laryngální; ostatní fonémy jsou nekompaktní.
Difuznost – nedifuznost
Akusticky je pro difuznost typické postavení formantů (tónů, z nichž se skládá vokál) na okrajích spektra, formanty nedifuzních vokálů jsou blíže středu; artikulačně jde o rozdíl ve vertikálním posunu jazyka, u difuzních je jazyk blíže patru. Vlastnost difúznosti mají vysoké vokály, nedifuzní jsou vokály středové (/o/, /oː/, /e/, /eː/). Tento distinktivní příznak se vyskytuje jen u vokálů s příznakem "nekompaktnost" a byl do teorie distinktivních příznaků vnesen nověji jako dělítko mezi vokály vyššími než nízké. Ve starším pojetí se vokály dělily na kompaktní (s formanty blíže sebe) a difuzní (s formanty vzdálenějšími). Toto dělení nebylo s to postihnout trojúrovňové a víceúrovňové vokalické systémy