Fonetika- zkouška

Pravopis

Primitivní- do 13. století, hlásky v češtině, které latina neměla, byly označovány písmeny pro hlásky zvukově nejbližší.

Spřežkový- 14. století, k označení hlásek, které má čeština proti latině navíc, byly používané spřežky, tj. spojení dvou a více latinských písmen (czas-čas)

Diakritický- 15. století, zavedl ho Jan Hus, zavedl diakritická znaménka (nábodeníčko dlouhé a krátké)

Bratrský pravopis- 16. století, platil až do Národního obrození, hlavní dílo doby: Šestidílná Bible kralická

• místo teček nad souhláskami byl zaveden háček

• hláska „j“ se zapisuje jako „g“ (máj-mág)

• dvojhlásky „aj“, „ej“ -> „ay“, „ey“

• hláska „v“ se zapisuje jako „w“

• písmeno „v“ se označuje na začátku slov jako „u“ (vslyš->uslyš)

• délka samohlásek se označuje čárkou, ale písmeno „í“ se zapisuje jako „j“

• po „z, s, c“ a ve spojce „i“ se píše jen „y“

• zánik duálu a jednoduchých časů minulých

Analogická úprava- 1809, Josef Dobrovský= Podrobná mluvnice jazyka českého

• zavedení „i“ po „c“, „i“ ve spojce „y“

• po „z, s“ se podle analogie začalo psát i/y: 1. pád- páni-psi, 4. a 7. pád: pány-psy

• rozdělil slovesa do tříd podle kmene minulého

• zpřesnil tvary přechodníků

Skladná úprava- 1842, Josef Šafařík

• začalo se psát „i“ místo „j“

• „j“ nahradilo „g“

• od roku 1849 „w“ nahrazeno „v“

• místo „au“ – „ou“

1902 Jan Gebauer- Pravidla českého pravopisu

Poslední pravopisná reforma- 1993

1. psaní přejatých slov

• s>z (kurz, pulz)

• označování kvantity (balon, penicilin, archiv)

• psaní dalších slov podle výslovnosti (plejboj)

2. psaní velkých písmen: ulice U Hrušky

3. psaní složených přídavných jmen: anglicko-český, zahraničněpolitický

4. psaní čárek: Sdělte mi prosím, kdy přijdete.

5. Slovesa typu:

• sází: oni sázejí/sází

• kryje, kupuje: já kryji/kryju, oni kryjí/kryjou

• maže: já pouze mažu, oni mažou (VÝJIMKA! já píšu/píši, oni píšou/píší)

• tiskne: on tisknul/tiskl

6. opuštění přípony „-ti“ v infinitivu: nosit, psát, péct

7. číslovky tři a čtyři: 2. pád: do tří/třech, do čtyř/čtyřech

8. zájmena přivlastňovací můj, tvůj, svůj: ve 2., 3., 6. a 7. pádě, bez mé/mojí, k mé/mojí

9. bez ruk/rukou, mohu/můžu, mohou/můžou

Transliterace- převod jednoho znaku na druhý

Transkripce- převod z mluvené řeči do grafémů, ruší pravopisnou konvenci a pokud možno odráží přesné znění řeči, má specifické znaky

Ráz- neznělá glottální okluziva, tvrdý hlasový začátek, není samostatný foném a v písmu se nezaznamenává

• obligatorní: závazný, vždy u slov začínajících samohláskou (´k ?Evje)

• fakultativní: doporučený, předložky (´pro ?oba), prefix (´do?opravdy), superlativ (´nej?aktivňejší)

Komutační testy- hledáme pro určitý foném všechny opozice v jazyce užívané