7-POHYBY TĚLES V CETRÁLNÍM GRAVITAČNÍM POLI ZEMĚ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
POHYBY TĚLES V CETRÁLNÍM GRAVITAČNÍM POLI ZEMĚ
- u pohybů těles po dlouhých trajektoriích (rakety, mezikontinentální střely, umělé družice, kosmické lodě) musíme gravitační pole Země považovat za centrální
- na tato tělesa působí gravitační síla, která směřuje stále do středu Země
- pro kosmonautiku mají význam: pohyby při kterých je tělesům v dostatečné výšce nad Zemí (kde je zanedbatelně malý odpor vzduchu) udělena počáteční rychlost ve směru kolmém k vektoru gravitační síly -> tělesa se dále pohybují pouze setrvačností pod vlivem gravitační síly
Kruhová rychlost:
- při malých počátečních rychlostech se těleso pohybuje po trajektorii tvaru elipsy, jejíž jedno ohnisko leží ve středu Země
- při určité hodnotě počáteční rychlosti (kruhová rychlost) se těleso pohybuje po trajektorii tvaru kružnice se středem ve středu Země
Parabolická rychlost:
- při zvětšení rychlosti nad rychlost kruhovou se těleso opět pohybuje po elipse
- bod trajektorie nejblíže: Zemi se nazývá perigeum, bod nejdále: od Země apogeum
- při dosažení parabolické (únikové) rychlosti se uzavřená elipsa mění na otevřenou parabolu a těleso se trvale vzdaluje od Země
Pro parabolickou rychlost platí vztah:
v blízkosti povrchu Země (h << RZ):
druhá kosmická rychlost
-
Sputnik 1 – první umělá družice Země, 4. 10. 1957
-
Vostok 1 – první oblet Země s lidskou posádkou (Jurij Gagarin), 12. 4. 1961
-
Mercury-Atlas 6 – první americký orbitální let s lidskou posádkou (John Glenn), 20. 2. 1962
-
Jurij Alexejevič Gagarin (9. 3. 1934 – 27. 3. 1968)
-
John Herschel Glenn (18. 7. 1921)
-
Apollo 11 – první přistání lidské posádky na Měsíci (Neil Armstrong, Buzz Aldrin, Michael Collins), 20. 7. 1969