23. Křesťanská filozofie

23. Křesťanská filosofie

a) Proměna doby oproti antice

b) 1.-3. Století gnostikové, manichejci

c) Patristika (Augustin)

d) Scholastika (Tomáš Akvinský, spor o univerzálie, Abelard)

e) Pozdní scholastika (Oxfordská škola)

Část a

PROMĚNA DOBY OPROTI ANTICE

- šíření křesťanství od 1. st. n. l. misionářskou činností apoštolů

- 4. st. n. l. – hlavní náboženství Římské říše → základ evropské kultury

- křesťané byli chápáni jako odpůrci římského náboženství, pronásledováni, vražděni → posílilo je to

- 4. st. n. l. – Konstantin Veliký → Edikt milánský → ukončil pronásledování křesťanů, legalizováno

- spojení křesťanství a filozofie

- vztah víry a rozumu

Část b

1. – 3. st. – GNOSTIKOVÉ, MANICHEJCI

GNOSTIKOVÉ

Gnosis = poznání

- vznikli ve stejnou dobu jako křesťanství

- odmítá hmotný svět

- Bůh je všemocný, dokáže vše změnit, tak proč na světě existuje zlo?

→ Bůh dobrotivý X Bůh zlý (trestající)

→ budeme si chtít přivyknout k jednomu Bohovi → rozdělené lidí

- příčilo se jim říct, že zlo pochází z 1 Boha

- Jak se může člověk spasit? 1. Poznání – vzdělání, přiblížení se k Bohu, chápání

- ne každá měl možnost poznání

- nerovnost ve společnosti

- JK ale neříká nic o spasení skrze vědění, ale skrze víru

- křesťanství – iracionalita – je postavené na víře

- víra je imunní vůči argumentům – sebe spasení

- zakládá se na mystickém, intuitivním, subjektivním, vnitřním a emocionálním přístupu k pravdě

MANICHEISMUS

- ovlivněno gnosticismem

- dobro (světlo) a zlo (tma) → bojují → jejich smícháním vznikl svět

- hmotný svět je podle nich plodem temnot

3 časová pásma: 1. Princip světla, dobra

2. Princip temnoty 3. 1 vs. 2

Kosmický pesimismus = vždycky tady bude zlo

- manicheismus od věřících chce, aby lidé ze sebe dokázali vytáhnout dobro

Jin a jang – co převáží, dennodenní zápas, na jakou stranu se svými činy přikloním – slabina – závisí to na nás

- sebekázeň – každý z nás se může činy zasloužit o to, abychom vytáhli to dobré

- nepřižil, protože stavěli na jednotlivcích – lidí potřebují mít dohled – absence hierarchické struktury – církev

- dědičný hřích – Adam a Eva

325 Nikajský koncil – setkávali se biskupové a řešili církevní otázky

– otec je synovi nadřazený – Arius – jakože 2 bohové

- otec a syn jsou jedné podstaty – Athasius – vyhrál

Odlišnost křesťanství x antika – A: možné sebespasení x K: spasit může Bůh

- K: Bůh stvořitel je jeden, vše dotváří, lidé se nepodílejí

- K. máme plnit Boží podstatu A: seberozvoj/seberealizace

Část c

PATRISTIKA

- veškerá křesťanská literatura 2. – 8. st.

- první filozofická reflexe křesťanské vír

Pater = otec, patristika = literatura psaná církevními otci, kněží v kláštěrech

- křesťanství se nejprve vůči filozofii stavělo odmítavě, ale zároveň se v této době rozšířilo do celého středomoří a střetávalo se zde s vyspělou řeckou a latinskou kulturou i myšlením