25. Filozofie novověku

A) – určováno cizím zákonem – desatero, pravidla ve škole

- někdo to určil, měli bychom/musíme plnit

- člověk má potřebu je porušovat – vzdor proti autoritě

- nemusím se s tím ztotožňovat

- zvnitřnění

- nebude fungovat na někoho, kdo měl např. volnější výchovu

- trest za nedodržení pravidel

- pravidla vynucována, nechceme je přijmout, protože nám je někdo vnutil

- udělám to, abych nezpůsobil potíže, nedostal trest

- je těžké stavět všeobecná pravidla ve společnosti, protože vždycky bude někdo nespokojený

- jak to udělat? Autonomní jednání na morálce

- jak zajistit, aby má vůle byla dobrá, morální?

- povinnost = imperativ

A) hypotetický imperativ = pokud chci zhubnout, musím cvičit (podmíněný)

- trest nastane pro mě, pro osobou, podmínku nemůžeme vnutit všem, musíme splnit podmínku

- co se musí x co chci já x co bych měl já – celý život se snažím to skloubit

B) Kategorický imperativ

- jednej tak, aby maximy tvé vůle mohly zároveň sloužit jako obecný zákon

- velké sociální rozdíly, na kterých to bude krachovat

- typově na lidech ve spodu pyramidy x nahoře

- nelze stavět na zlodějích – 40 lidí zloději – nejde, nikdo nebudeme mít nic, ukrademe si to navzájem, usilují o zvýšení osobního majetku

- racionální jednání – ne vždy tak jednáme

- problematická náboženství – lidé spoléhají na to, co jim řekne autorita, pro církev je jednodušší to lidem nadiktovat

- kategorický imperativ = postavený na osobní morálce

- může být moje chování vzorem pro ostatní

- podle toho, jak se chováme my, se můžou chovat i ostatní

- zajímá se o motivy jednání každého člověka

- proč máme tendenci některé příkazy neplnit, jiné ano

- pro každého člověka je důležitá vnitřní motivace

- ideolog idealismu – mají se vést pouze spravedlivé války, každá válka jako taková je zbytečná