Elementární útvary v hudbě

ostinátní figura – opakuje se beze změny v některém hlase

charakteristická figura – je nápadná rytmem, jde často o opakování výrazného rytmu (např. Tango)

pasáž - slet více tónů následujících po sobě v rychlém tempu, může být v kadencích, rychlá záležitost

a) diatonická

b) chromatická c) jednohlasá, dvojhlasá, stupňovitá, figurační, akordická…

- až na výjimky se ve skladbách neopakuje a nezpracovává, většinou se uplatňuje v mezivětách

d) Drobná věta, dvojperioda:

drobná věta - nejmenší hud. celek, půs. jako samost. skladba, je uspokojivě harmonicky uzavřena

- rozsah obvykle 8 taktů (složena z motivů),

a) periodická - lze ji rozdělit na 2 polověty – a) symetrická (4,4), b) nesymetrická (6,5)

- předvětí a závětí, větš. D-T, nemohou vystupovat samostatně, pro předvětí char. závěr poloviční

pro závětí char. závěr celý,

- jednotu sjednocuje – odpovídající si závěry (D-T)

- metrická shoda obou polovět, tonální jednota, jeden mel. vrochol (2.pol.záv.)

- ve vokálních skladbách text, motivická zpřízněnost

- jednotu ruší - příliž přesvědčivé uzavžení předvětí (T)

- přílišná neúměrnost mezi předvětím a závětím (např. 3+8 taktů)

b) neperiodická - nelze rozdělit na 2 polověty, převažuje ve středověkké, renesanční, barokní a mod. hudbě

dvojperioda - pokud za sebou následují dvě periodické věty téměř totožné, nazýváme tento útvar dvojperioda

- tvoří neoddělitelný celek, nejčastěji předvětí stejné, 1. perioda končí méně přesvědčivým závěrem,

nesmí způsmí způsobit rozpad na 2 periody

- druhá perioda nesmí bát příliš kontrastní, musí být pouze lehce pozměněna

Rozvrstvení podle metrického tepu:

- skladbu můžeme dělit nejen podle motivů, ale také podle metrického tepu

- zvláště některá velká témata nemůžeme rozdělit na motivy, ale můžeme však použít dělení

metrické

dvoutaktí - nejmenší metrická jednotka, 2 takty jsou stejné nebo různé

trojtaktí - méně často

e) Analýza jedné ze Smetanových polek