Karel Kryl_Kniska

Karel Kryl - Kníška

72 básní a písní s protisovětskou a vlasteneckou tematikou: o tragické situaci českého národa po srpnové okupaci 1968

atmosféra beznaděje, zoufalství, deprese a nesvobody, odpor proti vynuceným poměrům, zradě, znechucení z kompromismu s totalitní mocí, z politických manipulací a deformace

důraz na mravní memento, hrdý vzdor a občanská statečnost

zpočátku vliv písňové tvorby J.Suchého, malých hudebních scén i soudobé světové folkové vlny

sarkastický ráz textů, autentická, upřímná výpověď

zpívaná poezie s klasickou veršovanou technikou a tradiční poetikou, bohatý slovník a metaforika, využití aktualizujících symbolů a alegorie, snaha o formální dokonalost, virtuózní rým

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže. Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku. Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi, posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. Píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána.

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Počátky života v emigraci pro Karla nebyly lehké. Cítil se být osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu.

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech.

Navzdory tomu, že v exilu pobýval dlouhých dvacet let, nikdy nepřestal být Čechoslovákem, nikdy se nesmířil s tím, že žije jinde než doma v Československu. Za tak dlouhou dobu si drtivá většina emigrantů navykla na nový domov, začala se starat o každodenní věci, ale Karel Kryl ne – po celou dobu svého exilu se aktivně zajímal o dění v ČSSR, četl denní tisk, poslouchal rozhlas. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil. Na druhou stranu celou dobu psal básně, písně a knihy.

Do Československa se vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky. Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.