Křest svatého Vladimíra

6) Struktura díla (jazyk, stavba)?
Karel Havlíček Borovský čerpal inspiraci z Nestorova letopisu ruského z 10. století, odkud převzal postavu pohanského boha Peruna, kterému dal lidskou podobu.
Hlavní zápletkou je zde rozepře Peruna s knížetem Vladimírem, která je názornou ukázkou vztahu mezi nimi – církev je světské moci podřízena, jedna bez druhé nemůže fungovat. Po Perunově smrti se mnoho nezmění, prostý lid žije dál svým životem, jen církev nemá najednou uplatnění a především přišla o příjmy, prosí tedy krále o nového boha. Do Ruska se sjíždějí představitelé různých náboženství, mezi nimi i jezuité, jichž si Havlíček všímá nejvíce. Poukazuje na pravou tvář církve a její záměry. Neodpustí si však ani rýpnutí do řad chudiny, která stále jen prosí boha o pomoc a spoléhá na ni.
Báseň není dokončena, předpokládáme ale, že Vladimír byl pokřťen a přijal učení pravoslavné církve.

Styl
Havlíček zvolil formu legendy, její zvyklosti však dodržel jen částečně, spíše ji obrátil naruby – travestoval. Ve skutečnosti se jedná o parodii, o zesměšnění lehké situace za absolutismu.
Autor nám Křest předkládá v podobě ukrajinské lidové kolomyjky (obrazec čtrnáctislabičného verše). Báseň je rozdělena do deseti zpěvů. Nejzajímavějším je zpěv
devátý – Jezovitský marš, který se jako jediný skládá jen z dvojverší – verše latinského a českého.
Příběh se dovídáme z dialogů a hlavně prostřednictvím vypravěče,který o tom všem četl v Nestorově „plátku“. Nejde mu o pouhé pietní vyložení události, ale o věrohodné vylíčení svým čtenářům.

Jazyk
Karel Havlíček Borovský promlouvá jazykem blízkým lidu, využívá lidové slovesnosti, nepíše jen pro inteligenci. Jazyk je nenáročný, prostý a snaží se zachovat slovosled běžné řeči – aby to bylo pochopitelné pro většinu lidí).
Užívá slov své doby, často přejatých z jiných jazyků (špendýrovat – dopřát si – něm.), jak s keserem – rychle, grobián – hrubián, metreska- kurtizána (fr.) také latinské obraty, především z církevní liturgie ( puncto sexty- co se týče 6. přikázání,ad latus - k pomoci, pobok)
Vyskytují se zde anachronismy – moderní slova, která nemají s dobou ve které se příběh odehrává (kolem roku 988), nic společného a slouží nám k přenesení děje na poměry tehdejšího Rakouska (ministři,policajti, vojenský soud, šálek čokolády), čímž ukazuje, že se jedná o kritiku Ruského a zároveň Rakouského absolutismu, a také odkazy např. na Augsburské všeobecné – rozšířené německé noviny, Špimberg – Špilberk, - Kufstein- město v Tyrolsku, vězení. Havlíček se tímto způsobem odvážil v obraze minulosti kritizovat současnost.
Používá i vulgární slova – k úplnému vyjádření, k prohloubení satiry, zvláště z úst boha Peruna (hovno,huba,prd…) - Autor tím dosahuje větší kritiky absolutní moci v Rusku, která je schopná všeho a lidé jen mlčí a drží krok
I po stránce jazykové zde zcela vyniká devátý zpěv- Jezovitský marš. Jako něco posvátného se nám jeví liturgický latinský verš v zápětí ho shazuje verš český, který nám odhaluje pravou tvář jezuitů – jsou vzdělaní, ale nevychovaní, pokrytečtí, vypočítaví ( sicut erat in principio et nunc semper – nedávej nikomu nic, ale všem ber)

Literární druh: Poezie
Literární žánr: satirická veršovaná skladba (skládá se z 10 zpěvů)
Verš: přerývaný (ABCB), 9. Zpěv (Jezovitský marš) – zde rým sdružený (AABB)
- jednoduchý, podobný lidové písni
Rytmus: jednoduchý, písňový
Slovní zásoba: vulgarismy, lidové výrazy, nespisovné výrazy, latinské modlitby
Motivy: historické jádro – z Nestorova Letopisu (kníže Vladimír, šíření křesťanství), životy obyčejných Rusů
Typ vypravěče: osobní, ztotožňuje se s autorem, v díle se prolíná ich a er forma

Autor se vysmívá ruskému absolutismu a tím i církvi. Používá vulgarismy, hovorovou češtinu, latinské výrazy. Havlíček dílo napsal ve vyhnanství v Brixenu. Objevuje se v něm dávná ruská historie, kníže Vladimír zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství.

Autor zde vtipně doplňuje církevní písně a hymny. Havlíčkův Jezovitský marš je skladba, kterým se říkalo makaronské, částečně české a částečně latinské. Využívá latinských církevních formulí vedle českých veršů. Smyslem je odhalení pravé touhy a cíle církve. Rozdílem je to, co hlásala a co uskutečňovala.
Zpěv devátý – Jezovitský marš prvky kramářské písně:
„Poslyšte, milí křesťané, tu smutnou novinu, jak dokonal slovanský bůh poslední hodinu. …“
(K) – Devátý zpěv – Jezovitský marš je napsán makarónským veršem: „Te Deum laudamus – V Kyjově je rámus, Dies irae dies illa – Nastane tam naše víra.“ (K) Jezovitský marš.
Jako něco posvátného se jeví liturgický latinský verš, ale v zápětí ho shazuje český verš, který nám odhaluje pravou tvář jezuitů. Sice jsou vzdělaní, ale nevychovaní, pokrytečtí a vypočítaví ( sicut erat in principio et nunc semper – nedávej nikomu nic, ale všem ber)
V celé básni Havlíček přibližuje události své doby a naznačuje, že nejde o minulost ale především o přítomnost. Na pravý význam poukazuje různými narážkami a anachronismy. Přenesením příběhu z 19. století do 9. století chtěl Havlíček dosáhnout toho, aby český čtenář báseň správně pochopil kritiku součastných ruských a rakouských poměrů v obraze minulosti. Využitím vulgarismů, které se hlavně objevují v 1. zpěvu, složí k charakteristice cara Vladimíra a boha Peruna. Jejich vztahy mají ukázat na brutalitu vládnoucího řádu.
Kde Havlíček vkládá i poznámky o sobě? Poznámku o sobě autor vkládá hlavně ve 3. zpěvu. V díle vystupuje jako žurnalista, který kritizuje víru a soud ho odsoudil s bohem Perunem, aby bylo odsouzení nestranné. Právě jeden žurnalista seděl také v díře, protože se bohu rouhal a psal proti víře; soud jej odsoudil, použiv té přiležitosti, k stejnému trestu s Perunem kvůli nestrannosti.
Kde zesměšňuje demagogii církve, státní úřady a vojsko? Dolož. + Vyhledej verše, kde básník upozorňuje, jak církev a stát zneužívá náboženství - V pasáži, když do Ruska přicházejí všechny církve a ucházejí se o uvolněné místo, když jako první přicházejí jezuité vyslaní svatým otcem, když se hádají mezi sebou, která církev je lepší a každá vychvaluje pouze sama sebe se jedná o kritiku politického systému v Rusku. Karel Havlíček studoval na kněze, protože si myslel, že bude moct šířit vlastenectví, ale zjistil, že církev rozhodně není tak čistá a dobrá, jak si jí představoval a jak by měla být. Za jeho Názory ho vyhodili ho a z tadyma určitě pochází Havlíčkův odpor k církvi. Jeho kritický postoj ještě zesílil v Rusku, kde pracoval jako vychovatel. Církev viděl jako nástroj vlády pro manipulaci s lidmi. Říkal, že nad církví není bůh, ale že je to vládce, kdo ji řídí. Zesměšnění Že je cárův svátek a prd s odpuštěním rovno, že je mu po celém cáru s odpuštěním hovno! (K) nebudu si s grobiánem dneska kazit svátek, však mu zejtra uši natřem, vratte se nazpátek. (K) 18 Všimni si u Havlíčka častého prostředku – nápadně dlouhého slova, které vyplňuje i celý verš. Jakou funkci má v textu? Během Básně jsme narazila pouze na pár nápadně dlouhých slov. Tyto slova mají text zpomalovat A teď ještě tetky, matky k nim přiadýrovat, pak to s jejich zpovědníky multiplicírovat (K) Dal je všechny k této cestě na ostro kovati a marš zvláštní pro ně kázal zkomponýrovati. (K) Není církev jako církev, cáre nejmilejší, římská církev mezi všemi nejcírkvovatější! (K) 19 Všimni si, jak Havlíček buduje eufonickou linii verše také na souhláskách. Ty se uplatňují zvláště jako aliterace. Hledej doklady v textu (např. Zpěv třetí). Ale na humnech u strouhy paní Perunice zapírala Peruňátku něco na sukničce. (K) Policajti s Perunicí na humnech se vadí: u dvora se zákoníci o Peruna radí. (K) Pro urážku první třídy Jeho Veličenství, pro vzpouru, nemravné řeči, pro neposlušenství (K) Tu hned tekla krev z obrazů, děly se zázraky: čistá panna porodila čtyry mladé draky. (K) Nová škola chce jen vždycky licitace s pachtem; stará škola zase chválí služby s deputátem. (K) „Pan ministr vnitřních věcí pravil: „Páni bratři! Ohlašme konkurs v novinách, tak jak se to patří.“(K) 20 Čím se Havlíčkovi satiry od sebe liší, které rysy mají naopak společné? Který společný cíl sledují? Hlavním společným rysem je kritika vlády, policie, úřadů, panovníka církve. Dále jsou všechny napsány humorně a s velkou nadsázkou. Ve Křtu sv. Vladimíra kritizuje hlavně církev, která ho tak zklamala a inspiruje se pobytem v Rusku na a v kněžském semináři. Tyrolské elegie kritizují policii a Král Lávra je panovník, který se sna
Ukázka:


Zpěv pátý