10.-J.-K.-Šlejhar-Kuře-Melancholik

10. J. K. Šlejhar – Kuře Melancholik

I. část

Zasazení výňatku do kontextu díla

• Lyricko-epické pasáže (krásná krajina a popis západu slunce), v kontrastu s tragickým konce (umírání dítěte)

Téma a motiv

• Hlavní téma

  • Příběh chlapce, kterého postihne nenávist macechy a okolí. Nikdo mu není ochoten pomoci. Dítě za nic nemůže, ale je obviňováno z nejrůznějších intrik.

• Vedlejší téma

  • Paralela mezi trpícím dítětem a kuřetem

  • Protikladná láska matky a nenávist macechy

  • Bůh znázorněn paprsky světla při umírání chlapce – bere si chlapce k sobě

  • Autobiografické prostředí – Šlejharovo přesvědčení, že moderní civilizace spěje k rozkladu mravních hodnot

  • Dítě je odsouzené k smrti, determinované osudem a prostředím, za nic nemůže

  • Člověk je ovládán pudy, součástí člověka je zlo

• Motivy

  • Láska, nenávist, utrpení, nemožnost změnit osud, umírání, lítost, nespravedlnost, život

Časoprostor

• 19. století – časová neurčitost (jasná pouze denní doba jako je včera, dnes a zítra…) – děj trvá několik týdnů

• Vesnické statek v Čechách (skutečný), děj je zasazen do krásných jarních dnů

Kompoziční výstavba

• Chronologická – bez časových smyček

• Dílo není členěno na kapitoly, odstavce jsou poměrně dlouhé (použité spíše v případě nutnosti)

Literární druh a žánr

• Literární forma: próza

• Literární druh: epika

• Literární žánr: naturalistická novela

II. část

Vypravěč / lyrický subjekt

• Většinu času er forma, ale v úvahách se autor vyslovuje v ich formě

• Vševědoucí vypravěč

Postava

• Všechny postavy bezejmenné, bez vykresleného vzhledu, který je případně jen naznačený (př. ošklivá, stará, zrzavá…), postavy jsou popsané především svým charakterem

• Chlapec – bez jména, proměna dítěte (z počátku radostné, milováno matkou X poté bezbranné, zklamané). Z počátku danou situaci nechápe, uvědomuje si pouze smrt matky. Poté je bito a týráno. Ke konci je chlapec velmi zubožený, bez naděje na přežití.

• Kuře – spojeno s chlapcem, zaostalé, proto je odsouzeno k zániku. Jako jediné má kladný vztah k dítěti, jsou spolu na stejné úrovni. (každý jsme jen výtvorem přírody, osudy nás všech jsou jenotny…)

• Otec – lhostejný k dítěti, nezajímá se o něj. Macecha si jej omotala kolem prstů a on jí důvěřuje.

• Macecha – ztělesnění zla, obrovská nenávist k dítěti.

• Pepka – hlavní služebná v domě, pravá ruka macechy, společně dítě týrají – sama se snaží vše svést na dítě.

• Vlastní matka – laskavá a hodná, stará se o dítě, jak jen může. Vykreslena až zpětně pomocí úvah dítěte. Zřejmě doma trpěla a byla také občas bita svým mužem.

Vyprávěcí způsoby

• Řeč nepřímá, často se zde vyskytuje také přímá řeč

Typy promluv

• Pásmo vypravěče, také monology postav

Veršová výstavba

• (týká se pouze poezie)