19.bylonáspět-k.Poláček

Jazykové prostředky:

• slovo knižní pravili jsme; psové; pročež

• hovorový výraz Nehoupej nás.; dušovat se; krám; děsně

• nářečí prauda, porád

• nespisovný výraz ke Kemlinkom, pane Kemlink, jináč, brejle, čuchl

• expresivní výraz sežral

• zdrobnělina ocáskem

Umělecké prostředky :

• hromadění souřadně spojených vět a skákal a silně štěkal a točil se dokola a my šli k Jirsákom

• komika textu spočívá v tom, že Péťa se snaží psát spisovně, ale mísí slova ze všech rovin

• Archaismus – milostpaní

• Metonymie – národ se procházel

• Nadsázka – asi milion nebo sto slonů

Veršovaná výstavba :není

Téma : Život na maloměstě, zkreslený dětským pohledem; v době protektorátu (z díla však vidíme bezstarostnost).

Hlavní myšlenka: Autor chtěl přiblížit život lidí na maloměstě dětskýma očima a také ukázat slabost lidí z města a směšně je vystihnout, jak působí komicky, stejně jako Peťova snaha vyjadřovat se Korektně.

Děj: Petr vykresluje svýma očima život jeho rodiny a kamarádů. Snaží se poslouchat své rodiče, ale provádí lumpárny, proto je někdy bit otcem. Se služkou Kristýnou si dělají naschvály. Třeba jednou jí hodí do kufru mrtvou myš, protože Kristýna se jich bojí. Pak dostane výprask. Popisuje zde i jiné postavy, Mančinku - svoji sestřičku - nebo se setkáváme i s Vařenkovými - lakomými příbuznými, po kterých mají dědit.

Také s chlapci prožívá různá dobrodružství. Jako asi každé dítě se s někým baví (jak říká Péťa - chodí s ním) a někdy zase pohádá (a do smrti prý spolu už nepromluví). Ve městě spolu různé chlapecké party bojují (úhlavními nepříteli jsou pro ně Ješiňáci a Habrováci).

Péťa vypráví třeba o válce s Habrováky, kdy dostali pořádnou nakládačku. O tragickém koupání v rybníku u Kloubouku, kdy se jeden jejich kamarád začne topit a zachrání ho Zilvar. O tom, jak chtěli pochytat divoké vosy, ochočit si je a prodávat pak med. Ty je ale poštípou. Kluci si taky hrají na žebrání a hrají si i s nohou Zilvarova otce. Péťa by taky takovou nohu chtěl, až bude velký. Nebo lezou třeba do biografu oknem.

Jednou Antonín vynalezne, že karbid hoří i pod sněhem a kluci to jdou hned vyzkoušet. Zapálí ho zrovna u cesty, kudy chodí pan Fajst a schovají se. Ten je z toho celý zmatený a začne rozhlašovat, že tam straší.

Rovněž příjezd cirkusu pro kluky připraví novou vlnu dobrodružství. Největší část příběhu však tvoří Petrova nemoc, kdy v horečce sní o slonu Jumbovi, jeho červené čepičce s bambulkami a výletu do Indie.

Celkově je kniha souborem různých zážitků i běžných záležitostí očima malého chlapce.