20.J.Seifert-Maminka

Hálkův domek
Básník zde popisuje své setkání se spisovatelem Hálkem.

Slečna ze čtvrtého
Slečna ze čtvrtého šila košile, blůzy a jiné zboží. Chodívala i k Seifertově mamince a když přišla, plakala často nad hrnečkem s kávou. Lidé ji pomlouvali. Jednou byly slyšet divné zvuky z jejího bytu. Hned poté nastal zmatek a volali doktora. Už jí nebylo pomoci, a tak básník poznal díky ní smrt i lásku.

Housle
Maminka přinesla jednou housle. Básník se na ně měl naučit hrát, ale nešlo mu to. Jednou je proto odložil a víc se k nim nevrátil. Později ho to ovšem mrzelo.

Vějíř
Ve skříni až na dně ležel vějíř. Maminka zakázala, aby se vyndával a nikdy nezapomněla dát pryč klíček od skříně. Jednou však přeci jen zapomněla a básník se do skříně dostal. Nerozuměl ale veršům na vějíři. Poté se také pokusil o verše.

Maminčino zrcátko
Maminka měla zrcadlo, u kterého se vždy česala. Tomu se ale časem zkřivil rám a naprasklo. Později se rozdělilo vejpůl. Zrcadlo má v této básni připomínat plynoucí čas, který nikdo nezastaví.

Kytička fialek
Básník nosil mamince květiny. Ta se na něj zlobila, že je toho škoda a že musí šetřit. Později ale byla ráda, když květinu dostala. Báseň končí maminčinou smrtí.

Prstýnek po mamince
Básník promlouvá k prstýnku, který mu zbyl po mamince. Přemýšlí, od koho jej dostala a kolik asi stál.

Krabice na čaj
V domě stála na polici krabice na čaj. Byl na ní drak a ten "hlídal" práh. Básník myslí na maminku a na věci, které si představoval, když viděl vždy krabici.

Píseň
Básník vzpomíná na minulost. Uvědomuje si, že nemůže vrátit čas a lituje toho.

Hrdličky
Dvě hrdličky měly hnízdo na akátu. Sedávaly tam a pozorovaly svět kolem. Až jednou přišla válka. Dům zpustl a hrdličky už nebyly ve svém hnízdě.

Domov
Básník se loučí s domovem. Loučí se se vším, co měl rád. Po letech se pak vrací domů a nikdo mu neotevírá. Vše je zchátralé a jenom odraz v zrcadle mu připomíná, kolik času uplynulo.