3. Edgar Alan Poe, Havran

Edgar Alan Poe

Havran

1. Část

• Téma a motiv

  • Zoufalství muže nad mrtvou milenkou, kterou už nikdy neuvidí

  • Smrt, smutek, samota, tajemno

• Časoprostor

  • Lednová noc, pokoj hlavní postavy

• Kompoziční výstavba

  • Retrospektiva – vzpomínky na Lenoru

  • Chronologické

  • Rytmus – trochej, střídání délky veršů – střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky

  • Rým – ABCBBB, vnitřní a sdružený

  • Kontrasty: venku bouře x vevnitř klid, láska x smrt

• Literární druh a žánr

  • Druh – poezie

  • Žánr – balada: lyricko-epický veršovaný útvar, s ponurým a nešťastným dějem

• Vypravěč – lyrický subjekt, vyjadřuje to, co prožívá postava, s níž se ztotožňuje, ich-forma

• Postavy:

  • Milenec, autor – neschopný se vyrovnat se smrtí své milenky Lenory, nemůže na ní přestat myslet, snaží se odreagovat studiem a čtením, ale přesto nedokáže přestat na ní myslet

    • Rozmlouvá s havranem, ničí ho to, není si jist, jestli to je realita

  • Havran – posel vyšší síly, symbol zla, nutí milence si uvědomit fakta

  • Lenora – příběh je o ní, ale sama se neúčastní

• Děj:

  • Unavený osamělý muž soužený horečkou se snaží číst. Nedaří se mu ovšem soustředit. Přepadají ho vzpomínky na smrt jeho milé. V knihách hledá útěchu před myšlenkami na svou tragickou lásku. Téměř usíná. O půlnoci ho vyděsí klepání. Nejdříve se lekne. Pak se uklidní. Předpokládá, že je to jistě nějaký nečekaný host. Rozhodne se otevřít. Nahlas se omlouvá panu nebo paní, že neotevřel dřív. Jde otevřít. Za dveřmi ovšem nikdo není. Hrdiny se zmocňuje strach. Blouzní. Stupňuje se napětí. Myslí si, že klepala jeho zemřelá dívka Lenora. Začne volat její jméno do noci, ale nikdo se neozývá. Uklidní se. Klepání se ozve ještě jednou, ale tentokrát hlasitěji. Muž se stále uklidňuje a usoudí, že někdo stojí pod oknem. Otevře okno a zjistí, že původcem hluku je havran, který vletí do pokoje a usedne na sochu Pallady. Muže to pobaví a spíše jen ze žertu položí otázku, jak se havran jmenuje. Muž v úžasu zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví "už víckrát ne" (v originále "nevermore"; opakuje se → tak vzniká refrén). Muž dále pokračuje nahlas ve svých úvahách o tom, že i havran ho jednou opustí stejně jako jeho milá. Havran opět opakuje své "nevermore". Hrdina je na rozpacích a snaží se pochopit význam odpovědi. Zda to znamená, že havran nikdy neodletí, nebo že se nevrátí Lenora. Rozjímá. Sám usuzuje, že jeho pán asi byl velmi nešťastný ubožák a že od něj havran pochytil jen slovo "nevermore". Dál vzpomíná na svou dívku a dochází k závěru, že havran byl seslán Bohem jako posel útěchy. Havran ovšem namítá opět "nevermore". Hrdina tedy přímo k havranovi pronese dotaz, zda někdy dokáže zapomenout na Lenoru a přestane se trýznit tou velkou ztrátou. Dostane stejnou odpověď jako na všechny předešlé dotazy: "nevermore". Nastává sebetrýznění. Přestože ví, jaká odpověď ho čeká, položí otázku, zda se se svou láskou setká alespoň v ráji. Jeho obava se prokáže být oprávněnou, když havran pronese "nevermore". Muže přepadne strach, hrůza, rozezlení. Začne být hrubý a zoufale se snaží havrana odehnat. Havran naposledy zakrákorá "nevermore". Báseň končí beznadějně. Havran zůstává bez hnutí na Palladě a pozoruje zoufalého hrdinu utápějícího se v zoufalství.