7. Král Lávra

7. Král Lávra – Karel Havlíček Borovský

Analýza uměleckého textu:

I. část:

• Zasazení výňatku do kontextu díla: ?

• Téma: tajemství krále Lávry, pravda vždy vyjde najevo, člověk by se neměl stydět za to jaký je

• Motiv: stříhání jednou za rok, velké uši, popravy, vrba, píšťalka, tajemství

• Časoprostor: Irsko, královský dvůr, před dávnou dobou

• Kompoziční výstavba: chronologická, rysy pohádky

• Druh / žánr: epika/satira

• Forma: poezie

II. část:

• Vypravěč/lyrický subjekt: er-forma (vševědoucí vypravěč)

• Postavy a jejich charakteristika:

Král Lávra – dobrý panovník, nechce aby nikdo věděl jeho tajemství – stydí se za svoje uši

Kukulín – holič, čestný, spravedlivý, bojácný, smířený s osudem, utrápený potřebou se svěřit

Kukulínova matka – vdova, milující, zachránila syna před šibenicí

Muzikant Červíček – hrál na basu a ztratil kolíček -> vyrobil si nový z vrbového proutku, který pak vyzradil královo tajemství

Poustevník – dal Kukulínovi radu aby tajemství řekl do vrby

• Vyprávěcí způsoby: přímá řeč

• Typy promluv: monolog, pásmo vypravěče

• Veršová výstavba: rým má 37 strof po 7 verších; schéma ABCBDDB (ABCB překrývaný, DDB sdružený s doplňkem), jednoduchý rým, písňový rytmus, nepravidelný verš

• Jazykové prostředky: lidová mluva, archaismy, knižní výrazy, personifikace, ironie, alegorie

III. část:

• Jazykové prostředky a jejich fce ve výňatku: ?

• Tropy a figury a jejich fce ve výňatku: ?

Literárněhistorický kontext:

• O autorovy:

  • Čechy

  • Narozen v Borové u německého Brodu

  • Novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel

  • Kupecká rodina

  • Přidal si jméno Borovský

  • Seznámil se s farářem -> chtěl studovat teologii -> nelíbilo se mu to -> začal psát, kritizovat -> vyloučili ho

  • Po vyloučení do Moskvy jako vychovatel

  • Po návratu novinář (o politice) – redaktor Pražských novin (přejmenovány na Národní noviny)

  • Průkopník české žurnalistiky – zavedl kritiku (pomocí satiry a ironie)

  • Po zrušení Národních novin do Kutné Hory -> zakládá časopis Slovan (s humornou přílohou Šotek) => zakázán

  • Do vyhnanství (1851) – Brixen (Tyrolsko) – seznamuje se s pohádkou o králi Lávra

  • Měl TBC plic a kostí -> zemřel

  • Jeho pohřeb se stal národní manifestací

  • Další autorova díla: Obrazy z Rus, Epigramy, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra

• Kontext autorovy tvorby: vrcholné dílo jeho tvorby (2 roky poté umírá), odpor k absolutismu a tyranské nadvládě, napsal při pobytu v Brixenu

• Literární / obecně kulturní kontext:

Další autoři: Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová

Století, ve kterém tvořil: 1.pol. 19.stol. (spíš přelom 1. a 2. poloviny 19.stol)

Literární a kulturní zařazení: 3. fáze Národního obrození (doba mezi revolucemi: 1830-1848, odpor k útisku absolutismu), romantismus – realismus

• Děj:

Král Lávra je dobromyslný a poddanými oblíbený irský král s jedinou špatnou vlastností - každý rok se nechá pouze jednou ostříhat a svého holiče potom nechá pověsti. Nikdo neví, proč to král dělá, a jinak velmi oblíbenému panovníkovi je to ostře vytýkáno. Jednou je za královského lazebníka vybrán Kukulín, syn dobré vdovy. Vdova se za svého jediného syna postaví a přemlouvá krále, aby ho nenechal popravit. Dobrosrdečný Lávra souhlasí a ustanoví Kukulína svým osobním holičem pod podmínkou, že nikomu neprozradí to, co pokaždé, když Lávru stříhá, vidí na královské hlavě. Kukulína ale tajemství pálí, a tak ho pošeptá alespoň do dutiny staré vrby. Naneštěstí si z této vrby vyrobí smyčec jeden muzikant, jenž hraje na zámku u krále Lávry. Při plese zpívající basa vyzradí, že Lávra pod vlasy skrývá oslí uši. Nejprve je z toho velké pozdvižení, ale pak si poddaní uvědomí, že je to jediná vada, a není zase tak hrozná, a tak Lávra od té doby může nosit své oslí uši beze studu viditelně a veřejně.