Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin

Evžen Oňegin

Je román ve verších. Je to jedna z klasických knih ruské literatury a její hrdina sloužil za vzor mnoha jiných ruských literárních hrdinů.

Téma

Nenaplněná láska Evžena a Taťjany

Obsah

Oněgin zjistí, že mu zemřel strýc a odjíždí na jeho panství. Zdědí jeho majetek a zůstává tam. Pozná básníka Vladimíra, který miluje Olgu. Vladimír Oněgina představí Olze a její sestře Taťjaně, která se do něj zamiluje. Taťjana pošle Oněginovy milostný dopis, kde se mu vyznává. Oněgin její city neopětuje a začne se dvořit Olze. Vladimír žárlí a vyzve ho na souboj, ve kterém je zabit. Oněgin má výčitky a odjíždí do ciziny. V Moskvě pak náhodou, po několika letech, potká Taťjanu a zjistí, že je vdaná. Pošle jí milostný dopis ale ona ač jeho city opětuje tak ho odmítne.

Žánr

Lyrickoepický román ve verších

Kompozice

8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů

Takzvaná oněginská strofa: 14 8-9slabičných veršů, pravidelný rým

Autor často vstupuje do děje a jako pozorovatel promlouvá ke čtenáři

Dlouhé popisy krajiny i dialogy

Er-forma

Čas a místo

Počátek 19. století na ruském venkově a v Moskvě

Hlavní postavy

Evžen Oněgin: mladý chytrý vzdělaný muž, cynik, je znuděn městským životem, zbytečný člověk (Je to člověk vzdělaný a, i když je plný skvělých myšlenek a talentu, nachází se v situaci, ve které svoje nadání nedokáže uplatnit. Často ho proto ovládne nuda, lhostejnost a nerozhodnost. Vztah se ženami je pro něj složitý, protože jejich lásku nedokáže opětovat.)

Vladimír Lenskij: mladý básník, přítel Oněgina, žárlivý, miluje Olgu, zabít Oňeginem

Olga Larinová: sestra Taťány, společenská, veselá, miluje Lenského

Taťána Larinová: starší sestra Olgy, uzavřená, samotářská, miluje Oněgina, statečná

Alexandr Sergejevič Puškin

Byl ruský básník, prozaik a dramatik, který se narodil do šlechtické rodiny 26. května 1799 v Moskvě.

Puškin studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice. Zde se také začal politicky angažovat.

Dvě léta strávil ve vesnici Michajlovské v usedlosti svého dědečka Hannibala na západě dnešního Ruska. Tehdejší car, Mikuláš I. ho tam poslal do vyhnanství. Právě tady Puškin napsal svá nejznámější díla, protože zde měl inspiraci v podobě krásné krajiny. Napsal zde např. čtyři kapitoly románu ve verších Evžen Oněgin, tragédii Boris Godunov, poemu Cikáni a několik desítek lyrických básní. Celkem tady vytvořil více než sto uměleckých děl.“ Tuto oblast proto nyní nazývají Puškinovou poetickou vlastí.

Později odešel do Moskvy, kde založil časopis Moskovskij Věstnik.

Roku 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí.

Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d'Anthèsem. Ten byl přesnějším střelcem a střelil Puškina do břicha. Puškin byl v hrozných bolestech odvezen domů, kde prohlásil carův osobní lékař jeho stav za beznadějný. Zemřel o dva dny později 10. Února 1837.