Biliár o půl desáté

Metafory a symbolismus v díle:
V průběhu knihy autor téměř nic nejmenuje konkrétně; v knize není použito slovo nacismus, Třetí říše, z významných jmen je uvedeno jen jedno: Paul von Hindenburg. Zároveň je v knize užito několik metafor, z nichž nejznámější je „přijímat bůvolí svátost“. Buvol je v tomto významu někdo, kde kvůli vysokému věku dělá hlouposti, čímž je nejspíše myšlen Hindenburg, který dopomohl Hitlerovi k moci. Spojení přijímat bůvolí svátost tedy znamená přijímat totalitní moc, podvolit se nátlaku okolí a „ohnout hřbet“. Nepřijímat bůvolí svátost tedy znamená nepodvolit se systému, ale v kontextu knihy je toto spojení myšleno spíše jako zachovat si důstojnost či „zachovat si tvář“.
Druhou důležitou symbolikou v knize jsou tři generace Fähmelů, které mají reprezentovat generace německé společnosti. Jindřich, mladý a ambiciózní, postaví opatství Svatého Antonína a i přes krušné okamžiky jeho života si zachovává jistou víru; Robert, ovlivněn zlou dobou, nechá zbourat opatství a žije v beznaději a výčitkách; a Josef, který pracuje na obnově opatství, ale sám přesně neví, zda je to to, co chce dělat. Tyto tři postavy představují generaci, co staví; generaci, která bourá, a generaci, která si ještě není jistá, kterou cestou jít.

Hlavní myšlenka:
Autor v příběhu reflektuje stav německé společnosti po Druhé světové válce. Snaží se vyjádřit propast mezi generacemi a vliv „velkých dějin“ na obyčejného člověka. I když se čtenář seznamuje s širšími dějinami, hlavní důraz je kladen na dobu před a po 2. světové válce.

Životopis autora:
Heinrich Theodor Böll se narodil 21. prosince 1917 do silně založené katolické rodiny v Kolíně nad Rýnem. Od církve se později odvrátil, ale křesťanská výchova a pacifistické založení je jasně viditelné v jeho literárních dílech. Jeho rodina kritizovala nacistický režim, sám Heinrich odmítl ve 30. letech vstoupit do Hitlerjugend. Po gymnáziu se vyučil knihkupcem. Poté studoval germanistiku a klasickou filologii (kulturu antického Řecka a Říma) na Kolínské univerzitě. Druhou světovou válku strávil jako voják Wehrmachtu, ale nikdy nebyl povýšen. Účastnil se bojů v Polsku, Rumunsku, Francii nebo v Sovětském svazu. Po válce byl v zajetí. Od roku 1951 se věnoval literatuře. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů tzv. Gruppe 47; literární skupiny, která se pokoušela povznést německou poválečnou literaturu. Jeho poslední román a také nejznámější dílo, Biliár o půl desáté, vyšlo v roce 1959.
Dne 20. srpna 1968 byl pozván do Prahy, kde se měl setkat s představiteli Pražského jara. Zde se také stal svědkem vpádu okupačních vojsk. Po návratu do Německa se stal ostrým kritikem okupace a podporoval disidentské umělce za dob normalizace. Z tohoto důvodu byla jeho díla v Československu zakázána. Roku 1972 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za „svá díla, v nichž kombinací širokého pohledu na dobu a citlivého charakterizačního umění přispěl k obnově ducha německé literatury“.
Zemřel 16. července 1985 v Langenbroichu.