Biliár o půl desáté

Literární historie:
Román Biliár o půl desáté vyšel poprvé v roce 1959 v nakladatelství Kiepenheuer & Witsch. Böll byl v době vydání románu členem tzv. Gruppe 47. Toto sdružení německých spisovatelů, jež založil Hans Werner Richter, si kladlo za cíl obnovení kvality německé literatury. Zároveň se snažila o prosazení demokracie v post-totalitní společnosti. Mezi členy této skupiny patřili kromě Bölla i Siegfried Lenz (Hodina němčiny (1968), Vlastivědné muzeum (1978)) a Günter Grass (Plechový bubínek (1959), Kočka a myš (1961)). Skupina se však v 70. letech začala kvůli odlišným názorům jejich členů rozpadat a roku 1977 byla oficiálně rozpuštěna.
V roce 1965 byla kniha adaptována do filmové podoby pod názvem Nicht versöhnt (česky: Nesmířeni). O tuto adaptaci se zasloužili Jean-Marie Straub a Danielle Huillet, duo francouzských filmařů. Tato filmová verze byla přijata kladně a chválena za věrohodné přenesení ducha knihy na plátno.
Biliár o půl desáté vyšel v češtině poprvé roku 1962, kdy jej vydalo Statní nakladatelství krásné literatury a umění. První překlad společně vytvořili Vladimír Kafka a Jindřich Pokorný. V době po Okupaci byla díla Heinricha Bölla v Československu zakázána, protože Böll ostře kritizoval vpád vojsk Varšavské smlouvy. Jeho díla v Československu vyšla až v roce 1988. O překlad se opět zasloužil Vladimír Kafka a Anna Siebenscheinová. Dnes je Böllův Biliár o půl desáté jedním z nejznámějších děl moderní německé literatury, které najdeme i na seznamech maturitní četby.

Literární kritika a význam:
Autorovou hlavní snahou v tomto románu je reflexe minulosti, která přestala být něčím uplynulým. Autor se snaží vyjádřit neměnnost místa a pomíjivost času – snaží se zdůraznit význam nezapomínání a nesmíření. Jednou z hlavních myšlenek díla je myšlenka, že člověk nesmí zapomenout na minulost, aby se z ní mohl učit. Jedním z prvků nezapomínání a pomíjivosti času je i samotný název knihy. Biliár o půl desáté odkazuje na Robertovu rutinu, kdy každý den v půl desáté odchází z práce a jde do hotelu na biliár a koňak.
Ve svém zasazení do městského prostředí se Böll vrací k tradici německé literatury 19. století (např. Schiller či Mann). Na dílo měl silný vliv i samotný život Bölla. Jeho bratr Alois byl vybrán, aby vstoupil do nacistické strany, a tím ulevil rodině od omezení. Sám Böll byl věřící a zastával pacifistické názory, čímž se stal nepohodlným. V době vydání byla kniha přijata kladně a vyšla i v některých zemích východního bloku. Novodobá kritika čtenářů se nejčastěji týká komplikovaného vyprávění a vnitřních monologů, které tvoří čtení knihy pro některé čtenáře komplikované.

(Ne)přímost v díle:
Böll se v románu vyvaruje konkrétnímu pojmenovávání. Historické události jsou popsány tak, že člověk znalý německé historie jim porozumí, avšak u ostatních čtenářů by toto mohl být problém. Zajímavé je, že i přesto se v příběhu setkáme s konkrétními popisy brutálnosti války. Ukázkovým příkladem může být vyprávění Marianny: v něm popisuje, jak byla svědkem otcovy sebevraždy a bratříčkova zavraždění („…a pak bratříček hrál hru
On to rozkázal, dali mu kolem krku konopný provaz a on se tam jen tak houpal. Nebyl mu ani rok.“), ale historické momenty a události jsou v knize zmíněny jen letmo a nepřímo („jednoho dne, asi tak deset let poté, se všude mluvilo, mluvilo se o tom jako o novém mezníku v dějinách…“). Tyto dva příklady, kterých v knize najdeme několik, tvoří zajímavý kontrast.