Bohumil Hrabal

BOHUMIL HRABAL

Základní informace:

- Nejpřekládanější český autor dvacátého století (jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků), jeden z nejosobitějších spisovatelů
- Jeho povídky vycházejí v časopisech a později i v knihách.
- Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky.
- Ovlivnil také divadlo a film.
- Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny.
- Některá jeho díla byla zfilmována a zdramatizována.

Životopis:

- narozen 28. března 1914 v Brně-Židenicích Marii Kiliánové, otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala, se rodina stěhuje do Polné, kde je Francin účetním v pivovaru. Po svatbě (1916) přijímá malého Bohumila za svého a věnuje mu péči. V létě 1919 přijímá František Hrabal místo správce pivovaru v Nymburce, kde Bohumil Hrabal absolvoval jak základní školu, tak reálné gymnázium.
- roku 1935 se zapsal na právnickou fakultu University Karlovy, ale zkoušky musel na 6 let odložit, protože vysoké školy byly zavřeny.
- Členem rodiny se stal i strýc Pepin, který prý jednou přijel na 14 dní na návštěvu - a bylo z toho skoro 40 let.
- Vystřídal mnoho povolání - úředník, výpravčí, dělník, skladník
- Později utrpěl vážné zranění a nemohl proto dělat nadále těžké práce.
- Roku 1962 se stal spisovatelem

- Zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově mimo jiné s nevlastním otcem „Francinem“, strýcem „Pepinem“.“ Bylo to pondělí. Ráno jsem k němu přišel a ptám se: Jak jsi se vyspal? Jen zabručel: Vyspal, vyspal… a pak řekl: Dneska na mě Hlaváček mává. — Cože?! — Hlaváček na mě mává ze hřbitova, zve mě k sobě, zopakoval.“ takto popisoval poslední den života Bohumila Hrabala jeho ošetřující lékař, který je přesvědčen, že jeho smrt byla sebevražda

Vydávání knih:
- Po r. 1968 nesměl vzhledem ke svému politickému postoji publikovat. Jeho díla vycházel v samizdatu i v exilových nakladatelstvích (Obsluhoval jsem anglického krále, Svatba v domě, Příliš hlučná samota). Publikovat mu bylo umožněno až po r. 1975. Hlavní díla z této doby: Postřižiny, Slavnosti sněženek, a další – mnohá díla však byla pozměněna z důvodu cenzury.
exilová nakladatelství = nakladatelství, která vydávala díla zakázaných autorů a některá zakázaná díla
exilová – vzniká v cizině a tam také vychází tiskem
samizdatová – vzniká ve vlasti, ale nelze je oficiálně vydat

Charakteristické rysy:
-Osobité a neopakovatelné vidění světa, svérázná poetika jeho vnímání
- Jeho příběhy nemají souvislý děj, všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině => věnuje všem stejnou pozornost - METODA KOLÁŽE. Výjimka např. Ostře sledované vlaky
-Texty jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů
-Svět kontrastů – Až drastické obrazy a příměří (Krása x ošklivost, hrůza x naděje a krutost x něha)
-Zájem o lidi z periférie (pražská Libeň)
-Nevyhýbá se erotice, černému humoru a groteskním scénám
-Hrabalův postřeh (vše se prý skutečně stalo a Hrabal naslouchal nejen přátelům v hospodách…)
-Hovorový jazyk, trefný, někdy drsný. Autor se vyhýbá přesnější a podrobnější psychologické kresbě => expresivně zabarvený text
- Hrabal si do svých děl vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře, ztroskotance => na první pohled velice nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal má pro tyto lidé svůj vlastní název - Pábitelé. Pábitelé jsou posedlí životem, dělají všechno špatně.