Bohumil Hrabal

-Prvního exilového vydání se dočkala až roku 1980.

-otevřené erotické scény

-zesměšňuje všechny totalitní režimy
Ukázka
Ale šéf mi nikdy neodpustil to, že jsem dostal ten řád a tu šerpu přes prsa, a tak se na mne díval, jako bych nebyl, ač já jsem si vydělával takový peníze, že jsem jimi pokryl už celou podlahu, každý tři měsíce jsem nosil celou podlahu pokrytou stokorunami do záložny, protože jsem si umínil, že se ze mne bude milionář, že se všem vyrovnám, že si pak najmu nebo koupím hotýlek, takovou maličkou klícku někde v Českém ráji, že se ožením, že si vezmu bohatou nevěstu a že když dám peníze s mou ženou dohromady, budu vážený tak jako ostatní hoteliéři, že i když mne nebudou uznávat jako člověka, budou mne muset uznat jako milionáře, majitele hotelu a realit, že tedy budou odsouzeni se mnou počítat… Ale zase se mi stala taková nepříjemnost, že jsem byl potřetí u odvodu, ale i potřetí jsem se nestal vojákem, protože jsem neměl míru (…). A v hotelu se všichni smáli a sám pan Brandejs se mne na to zeptal, a tak mne znovu zesměšnil, takže jsem byl maličký a věděl jsem, že budu maličký až do smrti, protože už nevyrostu (…). A tak se taky stalo, (…) že jsem začal chodit na německý firmy, (…) a tak jsem jednou v biografu šlápl nějaké ženské na botičku a ona začala německy, a já jsem se jí německy omluvil, a tak jsem vyprovodil tu ženskou, která byla pěkně oblečená, a abych se jí zavděčil, že se mnou mluví německy, tak jsem jí řekl, že je hrozné, co dělají Češi s ubohými německými studenty (…). A ona mi řekla, že správně všechno chápu, že Praha je staré říšské území, (…) ale že přijde hodina a přijde jejich den, kdy Vůdce to tak nenechá a přijde a osvobodí všechny Němce od Šumavy až do Karpat a … teď jsem si všiml, když tohle říkala, že se jí dívám z očí do očí, že k ní nemusím vzhlížet jako k ostatním ženským.

Městečko, kde se zastavil čas
Odehrává se v Nymburku, před válkou i po ní, viděný chlapeckýma očima autora. Maminka, Francin a Pepin jsou hlavními postavami jednotlivých kapitol, novela je ovšem zalidněna mnoha dalšími svéráznými figurami. Velmi sugestivně je vylíčen konec války a znárodnění pivovaru, což ovšem byla právě témata, která v období "normalizace" nebylo možné publikovat. Zde je namístě také všeobecnější poznámka o faktografické autenticitě textů Bohumila Hrabala. Povšechně lze říci, že se autor drží skutečnosti do nejmenších detailů, možná že právě detaily považuje za nejpodstatnější.

Slavnosti sněženek
- V první polovině sedmdesátých let psal Bohumil Hrabal také povídky. Shrnul je do sbírky Slavnosti sněženek (1975). Povídky jsou věnovány především Kersku a lidem tam žijícím
- Povídky o lidech, kteří si uchovali pohled první lásky na tento svět i na často nelehký život.