Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Božena Němcová Divá Bára

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (21.25 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

er-forma, dialogy, přímá řeč

řetězová kompozice – návaznost událostí vzpjata s hlavním hrdinou

členění textu do tří kapitol

Děj:

Bára žije se svým otcem, obecním pastýřem Jakubem, v malé vesničce Vestec. Matka jí zemřela již v dětství. Když se Bára narodila, byla označena kmotrami za divou, podstrčenou od polednice. V patnácti letech byla nejsilnější děvče z vesnice. Kromě otce, Jozífka, Elišky, faráře a jeho sestry panny Pepinky se jí lidé báli a štítili. Bára na faru chodívala pomáhat a hrát si s Eliškou. Když bylo děvčatům dvanáct let, odjela Eliška k bohaté bezdětné tetě do Prahy, kde poznala svoji tajnou lásku doktora Hynka, který léčil její tetu. Po třech letech se Eliška vrací a Pepinka už má pro ni ženicha, bohatého, ošklivého a lakomého správce ze sousedního panství. V té době se ve vesnici začíná šířit zmínka o strašidle ze Zádušního lesa. Bára chce Elišce pomoci, a proto se převlékne za strašidlo a pana správce vystraší při cestě domů z námluv. Vesničané však poznají, že strašidlem je Bára a potrestají ji tím, že ji zavřou na noc do kostnice. Statečná Bára se tohoto trestu nebojí, ale i tak za ní na noc přijde její otec a pes Lišaj. Ukáže se také Báry vysněný myslivec, kterého potkala na pastvě. Svěří se jí, že ji má rád a pořádá ji o roku. Vesničané nevěří svým očím, když zjistí, co se stalo. Také přichází dopis od Eliščiny tetičky z Prahy, ke jí odkazuje všechen svůj majetek, pod podmínkou sňatku s doktorem Hynkem. Vše nakonec dobře dopadne a strojí se obě svatby.

  • Filmové zpracování – rok 1949, režie Vladimír Čech

Úryvky:

1.

U lesa, několik set kroků za řekou byl hřbitov; - po klekání neradi chodili lidé tou stranou a mnoho bájí bylo o umrlcích, kteří tam v půlnoční dobu rejdy tropí. Ale Barča i noční dobou tamtudy šla, a nikdy aby se jí cos strašného bylo přihodilo. Nevěřila tedy, že by zemřelí vstávali, lidi strašit chodili a na svých hrobech se veselili.
Když šla chasa do lesa na jahody nebo na borůvky a zhlédli kdes hada, tu bylo útěku; dokonce jestli had hlavu pozdvihl a žihadlo jim ukázal, tu běželi všichni k vodě, aby tam dříve byli než had a on žádné moci k nim neměl. – Barča nikdy neutekla, ona se nebála zlého býka, neřku-li hada nebo štíra. Jestli jí ležel v cestě, odehnala ho, nedal-li se ale odehnat a bránil se, zabila ho. Když jí nepřekážel, nechala ho.
Zkrátka, Bára neznala strach a bázeň; ani když hrom bil a bouře nad údolím vztek svůj vylévala, nechvěla se Bára. Ba naopak, když vesničané okna i dveře zavírali, by se na ně pánbůh nehněval, tu Bára nejraději stála na záspí, by lépe dívat se mohla na obzor, před okem rozprostřený. Jakub mnohdy jí říkal: „Já nevím, děvče, jakou to radost máš, dívat se do nebe, když se pánbůh hněvá.“ – „Právě takovou, jakou mám, když se směje,“ odpověděla. „Podívej se, táto, ten oheň, jaká to krása v těch černých mračnech!“ – „Neukazuj!“ okřikoval ji Jakub, „ať ti boží posel prst neurazí. Kdo se nebojí bouřky, nebojí se pánaboha, nevíš to?“

Témata, do kterých materiál patří