Česká a světová literatura od konce druhé světové války do 60. let 20. století

Kdo se bojí Virginie Woolfové (u nás Kdo pak by se Kafky bál)

• jedná se o sondu do soukromí 2 manželských dvojic, které se setkávají na 1 večírku

1. Magický realismus

Literární směr 50. let, vztahující se k latinsko-americké próze a pro některé spisovatele v ruské. Magický realismus se objevuje v zemích, kde je silná tradice mytologie a ústní slovesnosti. Prolínají se zde dva světy, jejichž hranici lze těžko postřehnout

1. vlastní vyprávění spisovatele

2. svět magický, mytologický, snový a fantazijní

Gabriel Garcia Márquez (1928)

• kolumbijský spisovatel, který navázal na tradici kolumbijské literatury

• ve svém díle upoutal neotřelostí, bezsprostředností, lidovým vyprávěním a zároveň znalostí moderní světové literatury

• za svoji tvorbu byl oceněn Nobelovou cenou

Dílo:

Sto roků samoty

• kronika provinčního města Maconda, kde žije rozvětvená rodina Burdou

• uzavřený život rodu má předem dané trvání, končí až se narodí dítě s prasečím ocáskem

• zázračné, nereálné skutečnosti jsou v knize podávány jako by byly samozřejmé, každodenní, a naopak, prosté reálné jevy jsou považovány za zázrak

Láska v čase cholery

• jedná se o kroniku ohlášené smrti

• kniha je vyprávěná v ich-formě.

• fakta jsou známá od samého začátku

Michail Bulgakov (1891 – 1940)

• ruský spisovatel

Dílo:

Mistr a Markétka

• prolínání příběhu Krista s příběhem Fausta,

• Faust je zde již ne hledající, ale ničící

Psí srdce

• vypráví o lékaři, který dělal transplantace

• při bouračce zahyne člověk a jeho srdce je voperováno psovi, který přebírá dárcovu povahu (autoritativní vlastnosti )

Čingiz Ajtmatov (*1928)

• kirgizský spisovatel

Dílo:

Stanice Bouřná

• líčí osudy železničáře v kazašské stepi,

1. Postmodernismus

Literární směr, který se vyvíjí od poloviny 40. let, rozvoj zaznamenává zvláště počátkem 70. let. Hlavní znakem je negativní postoj k dosavadním avantgardním tendencím.Literatura se projevuje ve formě PALIMPSET – texty se překrývají s texty autorovými, autor pracuje s již napsaným textem. Tato díla jsou pak často kritizována za nepůvodnost. Kniha má promlouvat k náročnému i méně náročnému čtenáři (dvojí úroveň estetického vnímání)

Umberto Eco (1932)

• italský prozaik

Dílo:

Jméno růže

• příběh se odehrává v nejmenovaném italském opatství. Mladý chlapec Adso zde, spolu se svým mistrem Vilémem, pátrají po stopách záhadných vražd mnichů, k nimž dochází den po dni

Vladimir Nabokov (1899 – 1977)

• ruský emigrant žijící v Americe

Dílo:

Lolita

• psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce.

Joseph Heller (1923)

• americký spisovatel

Dílo o 2. světové válce:

Hlava XXII

• román zachytil nepochopitelné vojenské předpisy, kde nejabsurdnější z nich je vojenský paragraf hlavy XXII, podle níž může voják požádat o propuštění z armády tehdy, je-li blázen, uvědomuje-li si ale, že je blázen, je vlastně normální, takže ze svazku armády nemůže být propuštěn a tím se kruh uzavírá

• kritizuje nesmyslnost války, zbytečnost smrti a zabíjení