Česká literatura 2. poloviny 20. století + Jaroslav Seifert

PŘEHLED BÁSNICKÉHO DÍLA:

1) Tvorba 50. let (Láska k vlasti a národu)

• Přilba hlíny (1945): Sbírka reagující na události druhé světové války, okupaci a její konec, oslavující osvobození vlasti a Pražské povstání.

• Šel malíř chudě do světa (1953): Sbírka básní inspirovaná malebnými kresbami Mikoláše Alše, vyjadřující vřelý vztah k české krajině.

• Píseň o Viktorce (1950): Básnická skladba, která po svém vydání čelila drsnému útoku ze strany dogmatické komunistické kritiky za domnělý formalismus. Seifert se zde nechal inspirovat tragickým osudem Viktorky z díla Boženy Němcové, do kterého zakomponoval nostalgické reflexe (jak je v něm zašlá blesk v lese...).

• Maminka (1954): Jedna z nejpopulárnějších sbírek české poezie vůbec. Přináší hluboce nostalgické, citové a intimní vzpomínky na dětství, domov a postavu milované maminky.

2) Tvorba 60. léta (Prozaizace a volný verš)

• Koncert na ostrově (1965)

• Halleyova kometa (1967)

• Odlévání zvonů (1967)

• Morový sloup (1968–1970): Vrcholná skladba tohoto období. Básník měl pocit, že toto dílo bude zakončením celého jeho života a tvorby, proto v něm bilancuje celý svůj život, lásky i uměleckou dráhu.

3) Tvorba 70. léta (Ještě výraznější zjednodušení a memoáry)

• Deštník z Piccadilly (1979)

• Býti básníkem (1983): Pozdní sbírka, ve které se básník s hlubokou pokorou směřuje k osudu, loučí se se světem a smiřuje se s nadcházející smrtí.

• Všecky krásy světa (1979 / 1982 v exilu): Jedinečná vzpomínková kniha psaná prózou (memoáry). Seifert v ní s obrovským citem a nostalgií vzpomíná na své mládí, literární přátele z řad avantgardy, zajímavé lidi a umělecké prostředí, které měl možnost během života zblízka poznat.