GENERACE BUŘIČŮ

Maturitní otázka číslo 14

GENERACE BUŘIČŮ

VIKTOR DYK

FRANTIŠEK GELLNER

KAREL TOMAN

FRÁŇA ŠRÁMEK

JAROSLAV HAŠEK

STANISLAV KOSTKA NEUMANN

PETR BEZRUČ

Literatura prvního desetiletí 20. století

- buřiči jsou zklamaní společností, pohrdají jí, snaží se z ní vyčlenit - těmito znaky vycházejí z dekadence

- odmítají všechny autority a nejvíce ze všeho stát (chápou ho jako největší zlo, jako něco co člověka svazuje,

jako organizované násilí)

- jsou pro absolutní svobodu, jsou to antimilitaristi - jsou proti veškerému násilí (války, atentáty..)

- tento směr se rozšířil do všech metropolí v Evropě, k nám se dostal prostřednictvím „Moderní revue“ (časopis),

ve které byly uváděny články předních anarchistů Evropy jako byli např. Baukunin, Kropotkin a

Stiner

- u nás vzniká vlastní orgán (časopis) „Nový kult“

- scházeli se v Praze v „Olšanské vile“, která patřila rodině S. K. Neumana

- měli společný styl života - bohémský, toulali se a provokovali

- propagovali „volnou lásku“ (ale ne jako hippie) ve smyslu osvobození od daných norem, satanismus (hlavně

Neuman) a komunismus (krajní levice)

- období buřičství lze datovat od r. 1897 do r. 1905 (vrchol buřičství, v roce 1905 se skupina začíná rozpadat –

byli zde příliš velké osobnosti, aby mohli pracovat společně)

VIKTOR DYK (1877 – 1931)

- pocházel z vesnice jménem Pšovka (u Mělníka), jeho otec byl hospodářským správcem statku

- on se stal právníkem, dále působil jako politik, básník

- prošel vývojem ve svých politických názorech - od krajní levice po střední pravici

- psal poezii, prózu i drama

- jeho poesie:

- intelektuálnost, málo obrazotvornosti

- zhuštěnost

- satiričnost a sarkasmus

• symbolismus a dekadence:

„A porta inferi“ (od bran pekelných)

„Síla života“

„Marnosti“

• anarchismus:

„Buřiči“

- nejslavnější, dle názvu tohoto díla jsou pojmenováni

„Milá sedmi loupežníků“

- lyrickoepické dílo, o dívce, která posle na šibenici své milé jako pomstu za smrt svého milence (za kterou oni

mohli) - soukromá pomsta

„Giuseppe Moro“

- také lyrickoepické dílo, o objevení Nové země

„Zápas Jiřího Macků“

- lyrickoepické dílo, o starším statkáři, který spáchá sebevraždu, aby nebránil ve štěstí své ženě, která ho

nemiluje

„Satiry a sarkasmy“

„Pohádky z naší vesnice“

- obě jsou satirická poezie, politická a společenská satira

- často také epigramy (2-8 veršů + satira)

• „Lehké a těžké časy“

• „Anebo“

• „Okno“

• „Poslední rok“

- po 1.světové válce napsal tzv.“válečnou tetralogii“ (není oficiální název), v této době již nebyl anarchista

- protiválečná, vlastenecká

„Devátá vlna“

- jeho poslední sbírkou

- bilanční a intimní lyrika, vyjadřuje zde své obavy ze smrti, kterou

mu má přinést devátá vlna

- je zajímavé, že Viktor Dyk zemřel na dovolené v Jugoslávii, kdy vstoupil údajně do moře, i přestože mu voda