Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




GENERACE BUŘIČŮ

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (77,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Maturitní otázka číslo 14 GENERACE BUŘIČŮ VIKTOR DYK FRANTIŠEK GELLNER KAREL TOMAN FRÁŇA ŠRÁMEK JAROSLAV HAŠEK STANISLAV KOSTKA NEUMANN PETR BEZRUČ Literatura prvního desetiletí 20. století - buřiči jsou zklamaní společností, pohrdají jí, snaží se z ní vyčlenit - těmito znaky vycházejí z dekadence - odmítají všechny autority a nejvíce ze všeho stát (chápou ho jako největší zlo, jako něco co člověka svazuje, jako organizované násilí) - jsou pro absolutní svobodu, jsou to antimilitaristi - jsou proti veškerému násilí (války, atentáty..) - tento směr se rozšířil do všech metropolí v Evropě, k nám se dostal prostřednictvím „Moderní revue“ (časopis), ve které byly uváděny články předních anarchistů Evropy jako byli např. Baukunin, Kropotkin a Stiner - u nás vzniká vlastní orgán (časopis) „Nový kult“ - scházeli se v Praze v „Olšanské vile“, která patřila rodině S. K. Neumana - měli společný styl života - bohémský, toulali se a provokovali - propagovali „volnou lásku“ (ale ne jako hippie) ve smyslu osvobození od daných norem, satanismus (hlavně Neuman) a komunismus (krajní levice) - období buřičství lze datovat od r. 1897 do r. 1905 (vrchol buřičství, v roce 1905 se skupina začíná rozpadat – byli zde příliš velké osobnosti, aby mohli pracovat společně) VIKTOR DYK (1877 – 1931) - pocházel z vesnice jménem Pšovka (u Mělníka), jeho otec byl hospodářským správcem statku - on se stal právníkem, dále působil jako politik, básník - prošel vývojem ve svých politických názorech - od krajní levice po střední pravici - psal poezii, prózu i drama - jeho poesie: - intelektuálnost, málo obrazotvornosti - zhuštěnost - satiričnost a sarkasmus symbolismus a dekadence: „A porta inferi“ (od bran pekelných) „Síla života“ „Marnosti“ anarchismus: „Buřiči“ - nejslavnější, dle názvu tohoto díla jsou pojmenováni „Milá sedmi loupežníků“ - lyrickoepické dílo, o dívce, která posle na šibenici své milé jako pomstu za smrt svého milence (za kterou oni mohli) - soukromá pomsta „Giuseppe Moro“ - také lyrickoepické dílo, o objevení Nové země „Zápas Jiřího Macků“ - lyrickoepické dílo, o starším statkáři, který spáchá sebevraždu, aby nebránil ve štěstí své ženě, která ho nemiluje „Satiry a sarkasmy“ „Pohádky z naší vesnice“ - obě jsou satirická poezie, politická a společenská satira - často také epigramy (2-8 veršů + satira) „Lehké a těžké časy“ „Anebo“ „Okno“ „Poslední rok“ - po 1.světové válce napsal tzv.“válečnou tetralogii“ (není oficiální název), v této době již nebyl anarchista - protiválečná, vlastenecká „Devátá vlna“ - jeho poslední sbírkou - bilanční a intimní lyrika, vyjadřuje zde své obavy ze smrti, kterou mu má přinést devátá vlna - je zajímavé, že Viktor Dyk zemřel na dovolené v Jugoslávii, kdy vstoupil údajně do moře, i přestože mu voda sahala jen po kolena, upadl a zemřel - jeho próza: - psal především psychologické povídky, ve kterých analyzoval milostné deziluze, např.: „Hučí jez“ - jeho nejslavnější novelou je „Krysař“ - adaptace německé pověsti, symbolická novela, otázka dobra a zla - napsal také řadu románů, které dnes slouží více jako historické prameny, např.: „Prosinec“ (zde období prosincových bouří) „Konec Hachenschmidu“ (zde proces s omladinou) „Zmoudření Dona Quijota“ „Ondřej a drak“ - pohádkové drama, pro děti FRANTIŠEK GELLNER (1881 – 1914) - narodil se v Mladé Boleslavi, byl Žid, jeho otec byl obchodníkem - v 15 letech vydal debut „Patnáct lahví koňaku“ – o alkoholikovi - studoval střední školu, poté malířství v Paříži, Drážďanech a Mnichově - byl to bohém, roku 1911 se usadil a stal se z něj novinář - narukoval do války, ztratil se - poesie: „Po nás ať přijde potopa“ „Radosti života“ „Nové verše“ - Gellner má ve svém díle dvě polohy: - jako piják, skeptik a outsider - toužící po citech a lásce - prozaizace, realistické, navazují na kramářskou píseň a kuplet (kabaretní píseň) - (auto)satira - poslední sbírka je stoická, bilanční - básně obsahují malý příběh (milostný zážitek končící deziluzí) - próza: - psal povídky ze studentského, židovského a vojenského prostředí - antihrdinové „Cesta do hor a jiné prózy“ (soubor) KAREL TOMAN (1877 – 1946) - vlastním jménem Antonín Bernášek - pocházel ze Slánska, z chudé rodiny - vystudoval SŠ, byl tulákem, ve stáří se usadil v Břevnově - procestoval Z Evropu bez peněz - byl nejlepším lyrikem z buřičů, používal rafinovaně jednoduchý styl - své básně skládal v hlavě, až potom na papír „Pohádky krve“ (jeho prvotina) - ještě prvky symbolismus a dekadence - opakuje se zde motiv krve - sám ji neuznával „Torzo života“ - lyrická poezie, sevřené a stručné - reflexivní a intimní lyrika, téma toulání a usazení „Melancholická pouť“ „Sluneční hodiny“ „Měsíce“ - vrchol české poezie, 12 básní k jednotlivým měsícům „Stoletý kalendář“ - bilanční a shrnující sbírka FRÁŇA ŠRÁMEK (1877 – 1952) - narodil se v Sobotce, jeho otec byl úředník, často se s rodinou stěhovali - nejdůležitější je však pro něj Písek, zde navštěvoval gymnázium - nedostudoval práva - začal jako anarchista, byl velkým antimilitaristou - na vojně strávil 4 roky, dvakrát byl ve vězení za své antimilitaristické postoje - jednou byl ve vězení za svou báseň: „Píšou mi psaní“ - účastnil se 1.světové války, po válce již byl mimo veškeré skupiny, žil osaměle v Praze nebo v Sobotce - psal poezii, prózu, drama - poesie: „Života bído, přec Tě mám rád“ „Modrý a rudý“ - anarchistické, antimilitaristické básně - později se však Šrámek dostal k vitalismu (nový směr v české literatuře) - vitalismus - oslava života, život je krásný v každé situaci, důležité je zde naplnění láskou a vztahem k přírodě „Splav“ - milostná a přírodní lyrika, zpěvná a prostá - ale objevují se zde i obrazy válečných hrůz „Ještě zní“ - nejvíc pesimistické, hořké - 30. léta „Rány, růže“ - bilanční sbírka - povídkové soubory : „Prvních jedenadvacet“ - psáno v anarchistickém období - příběhy deklasovaných, kritika společnosti „Žasnoucí voják“ - po 1.světové válce - antimilitaristické - romány : „Tělo“ - nejoceňovanější, vitalistický - o ženě, která kvůli

Témata, do kterých materiál patří