Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Literární interpretace - Dekameron

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (24,48 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 1. B LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 2 Název díla: Dekameron (10 novel ) Autor: Giovanni Boccaccio Přeložil do češtiny: Arnošt Procházka Základní informace o autorovi: Giovanni Boccaccio (r. 1313 - r. 1375) byl významným italským renesančním novelistou a básníkem, který psal v latině a italštině. Ač byl nemanželským synem obchodníka, mládí strávené ve Florencii a později u otcova přítele v Neapoli v něm probudilo vášeň ke psaní poezie a začal postupně psát menší básnické povídky neboli poemy. Později začal působit na dvoře a postupně se rýsovaly v jeho vystupování pohotové myšlenky a svěží mysl. Zde se i zamiloval do hraběnky Marie Aquinské, jež ho pod jménem Fiammetta inspiruje k mnoha milostným básním. V mládí se rovněž seznámil se svým současníkem Francescem Petrarcou a stal se rovněž členem humanistického směru. To se projevilo na jeho pozdějších vyzrálých dílech včetně toho zásadního, a tím je Dekameron vznikající mezi lety 1348 a 1353. Soubor sta povídek o příbězích plné něžné smyslnosti, kritiky poststředověké společnosti a hlavně lyrického obdivování přírody a lásky se staly velmi oblíbenými a rovněž katolickou církví zakázanými až do počátku 19. století. Danteho bohatý a veselý život, ač byl i znám svou elegancí, skromností a galantností, změnila smrt jeho otce. Poté začal pracovat jako písař a přepisoval zejména rukopisy a rodokmeny a roku 1375 nepochopený a poměrně zklamaný umírá. Mezi další jeho významná díla řadíme Elegii o paní Fiammettě a pastorální epos Fiesolské nymfy. Mezi italské humanistické autory 14. století patřil kromě Boccaccia i Francesco Petrarca a Dante Alighieri, vedle jehož Božské komedie je stavěn Dekameron jakož „Komedie lidská“. 1.Literární druh díla: epika Literární žánr díla: soubor sta novel Námět díla: Během deseti dnů si sedm mladých žen a tři mladí muži vykládají věčné příběhy, v nichž se vysmívají nedostatkům lidské společnosti a oprašují antické ideály přírodní krásy, estetičnosti a hlavně lásky. 2.TEMATICKÁ VRSTVA Děj – fabule: Kulturní centrum 14. století, Florencii, napadl zčistajasna ukrutný mor, který má na krku dennodenně stovky měšťanů. Jednoho rána se v bazilice Santa Maria Novella seznámilo sedm mladých paní se třemi mladíky a rozhodli se, že epidemii utečou do odlehlé venkovské samoty, kde se nebudou strachovat, nýbrž oddávat se slastem jako je dobré jídlo, příroda, zpěv, tanec, hry atd. Odešli se sluhy do skvostného paláce a na každý den si určili krále (či královnu), který dodával jistý řád veškerým aktivitám. Průběh veškerých dní je takřka rutinní: ráno vstali, do oběda se procházeli a bavili, po hostině odpočívali, a pak ve 3 hodiny odpolední usedli na palouček a vykládali si po 10 příbězích každý den až do soumraku. Poté zpívali, hráli a kolem půlnoci šli spát. Ještě předtím se určil vůdce na další den a téma příběhů. Jen jednou je vyrušila hádka dvou sluhů a na začátku čtvrtého dne jen k odůvodnění povahy příběhů do děje vstoupil sám vyprávěč. Jinak vše opravdu probíhalo dle standardního řádu až do desátého dne, kde všichni naznali, že v nejlepším se má přestat a další den došli opět do baziliky, kde se rozloučili. Jelikož bylo zadáno jen 10 příběhů k interpretaci, tak zde je jejich stručná charakteristika: 1. den 4. příběh (od Dionea): O mnichovi, který podlehl vášni k dívce, avšak dokázal uniknout trestu od opata tak, že jej sám nechal podlehnout oné dívce.2. den 5. příběh (od Fiammetty): O jednom koňském handlíři, který si původně hodlal jen koupit koně, avšak trojí neštěstí od závistivých a sobeckých lidí jej nakonec přivedlo k většímu bohatství v podobě rubínu.3. den 1. příběh (od Fiostrata): O chytrém mladém sedlákovi, který jako němý zahradník začal poskytovat jeptiškám včetně abatyše erotické potěšení.4. den 5. příběh (od Filomeny): O třech zlých bratrech, kteří pro své dobré jméno zabili svého zaměstnance a zároveň milence jejich sestry, jež poté zemřela žalem.5. den 9. příběh (od Fiammetty): O velké lásce jednoho šlechtice k urozené ženě, která musela přejít přes hrbolatou cestu, avšak nakonec osud splnil pánovo přání.6. den 4. příběh (od Neifile): O kuchaři, jenž díky své vychytralosti utekl jen o vlásek trestu svého pána za odtržení stehna pečeného jeřába ve jménu lásky.7. den 4. příběh (od Lauretty): O ženě jednoho bohatého pána, která lstivě vyvázla z ostudy spáchané manželem, ale ještě lstivěji svého muže naučila důvěřivosti.8. den 8. příběh (od Fiammetty): O muži, který nachytal svou ženu a nejlepšího přítele při nevěře a chytrácky jim hřích oplatil stejným záměrem s ženou přítele.9. den 2. příběh (od Elisy): O jeptišce, která se dostala z obvinění z vážného milostného provinění jen pomocí náhody, že to samé objevila u abatyše.10. den 2. příběh (od Elisy): O nečekaném přátelství jednoho nemocného opata a jeho sociálně degradovaného věznitele proměněného ve šlechetného léčitele Děj – syžet: Rutina na venkově trávených dnů je psána vždy trochu jinak, avšak zásadně se v ní opakuje hlavní myšlenka humanismu, totiž nutnost a radost ze symbiózy s přírodou. A v dílčích příbězích se zase opakují další motta tohoto směru - láska, kritika nedostatků šlechty a církve, srovnávání nižší společenské třídy s tou vyšší, lidská hloupost nebo naopak vychytralost a další. Přímá řeč je užita pouze pro dialogy oné skupiny nebo pro rozhovory postav v příbězích, ale příběhy samotné jsou vyprávěny v nevlastní přímé řeči, aby autor ukázal, že to jsou samotné kapitoly, z nichž lze těžit dál. Avšak tím neubírá na dynamičnosti příběhů, které jsou díky bohaté zásobě dynamických sloves a vyostřeným konfliktním situacím málo retardované. Zakončení příběhů jsou mnohdy vtipná a někdy i poučná, každopádně děj vždy skvěle vygraduje. Ani písně na konci dnů nejsou moc košaté, nýbrž odlehčené a věcné. Vypravěč: Děj je psán v er-formě, když se jedná o popisování počínání deseti mladých lidí nebo sta vyprávěných příběhů nebo na začátku, mezi třetíma čtvrtým dnem a na konci, a to jako důvěřivá promluva autora samotného ke čtenářům (resp. čtenářkám)

Témata, do kterých materiál patří