Literární interpretace - Dekameron

Šimon Žáček, 1. B

LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 2

1. Název díla: Dekameron (10 novel)

Autor: Giovanni Boccaccio

Přeložil do češtiny: Arnošt Procházka

Základní informace o autorovi: Giovanni Boccaccio (r. 1313 - r. 1375) byl významným italským renesančním novelistou a básníkem, který psal v latině a italštině. Ač byl nemanželským synem obchodníka, mládí strávené ve Florencii a později u otcova přítele v Neapoli v něm probudilo vášeň ke psaní poezie a začal postupně psát menší básnické povídky neboli poemy. Později začal působit na dvoře a postupně se rýsovaly v jeho vystupování pohotové myšlenky a svěží mysl. Zde se i zamiloval do hraběnky Marie Aquinské, jež ho pod jménem Fiammetta inspiruje k mnoha milostným básním. V mládí se rovněž seznámil se svým současníkem Francescem Petrarcou a stal se rovněž členem humanistického směru. To se projevilo na jeho pozdějších vyzrálých dílech včetně toho zásadního, a tím je Dekameron vznikající mezi lety 1348 a 1353. Soubor sta povídek o příbězích plné něžné smyslnosti, kritiky poststředověké společnosti a hlavně lyrického obdivování přírody a lásky se staly velmi oblíbenými a rovněž katolickou církví zakázanými až do počátku 19. století. Danteho bohatý a veselý život, ač byl i znám svou elegancí, skromností a galantností, změnila smrt jeho otce. Poté začal pracovat jako písař a přepisoval zejména rukopisy a rodokmeny a roku 1375 nepochopený a poměrně zklamaný umírá. Mezi další jeho významná díla řadíme Elegii o paní Fiammettě a pastorální epos Fiesolské nymfy. Mezi italské humanistické autory 14. století patřil kromě Boccaccia i Francesco Petrarca a Dante Alighieri, vedle jehož Božské komedie je stavěn Dekameron jakož „Komedie lidská“.

1. 1. Literární druh díla: epika

Literární žánr díla: soubor sta novel

Námět díla: Během deseti dnů si sedm mladých žen a tři mladí muži vykládají věčné

příběhy, v nichž se vysmívají nedostatkům lidské společnosti a oprašují antické ideály

přírodní krásy, estetičnosti a hlavně lásky.

2. TEMATICKÁ VRSTVA

Děj – fabule: Kulturní centrum 14. století, Florencii, napadl zčistajasna ukrutný mor, který má na krku dennodenně stovky měšťanů. Jednoho rána se v bazilice Santa Maria Novella seznámilo sedm mladých paní se třemi mladíky a rozhodli se, že epidemii utečou do odlehlé venkovské samoty, kde se nebudou strachovat, nýbrž oddávat se slastem jako je dobré jídlo, příroda, zpěv, tanec, hry atd. Odešli se sluhy do skvostného paláce a na každý den si určili krále (či královnu), který dodával jistý řád veškerým aktivitám. Průběh veškerých dní je takřka rutinní: ráno vstali, do oběda se procházeli a bavili, po hostině odpočívali, a pak ve 3 hodiny odpolední usedli na palouček a vykládali si po 10 příbězích každý den až do soumraku. Poté zpívali, hráli a kolem půlnoci šli spát. Ještě předtím se určil vůdce na další den a téma příběhů. Jen jednou je vyrušila hádka dvou sluhů a na začátku čtvrtého dne jen k odůvodnění povahy příběhů do děje vstoupil sám vyprávěč. Jinak vše opravdu probíhalo dle standardního řádu až do desátého dne, kde všichni naznali, že v nejlepším se má přestat a další den došli opět do baziliky, kde se rozloučili.