Český realismus a naturalismus,Divadlo 70. až 90. let 19. století

- Baar vnímal českého sedláka jako pravého,nositele národních tradic, považoval ho za morální vzor ve společnosti

- Karel Klostermann (1848 - 1923)

- Označován za básníka Šumavy

- V povídkách a románech zachycuje život šumavských sklářů, dřevorubců, vorařů, ale i pytláků

- zároveň jsou podmanivým obrazem šumavské přírody

- barvitý sloh a dějová poutavost – oblíbenost

- Romány: Ze světa lesních samot, V ráji šumavském

Divadlo 70. až 90. let 19. století

- 1859 – pád Bachova absolutismu → postupné uzákonění některých občanských svobod – právo na shromažďování a spolková činnost

- Vznikají kulturní, tělovýchovné, zábavní i vzdělávací spolky

- Pečeť Sboru pro zřízení národního divadla z r. 1851:

- Do roku 1865 bylo ve sbírkách vybráno celkem 201 939 zlatých!!

- 1859 - 1886 – Novoměstské divadlo v Praze

- 1862 – otevření Prozatímního divadla – zvláště opera

- Činohra navazovala na obrozenecký repertoár

- Květen 1868 – položení základního kamene Národního divadla otevřeno bylo 1881, V 80. letech vznikala další divadla: v Brně, v Plzni, v Kladně

- Rostl počet ochotnických divadel i kočovných divadelních společností

- Ve velkých městech i německá divadla

Národní divadlo – 1868 základní kámen

- Otevřeno 1881, po požáru 1883

- Otevřeno Smetanovou Libuší

- První ředitel František Adolf Šubert

- Snaha o vyvážený repertoár z oper, operet i činohry

- Hry domácího i zahraničního původu

- Postupně se prosazuje snaha o civilní a přirozené herectví

- Repertoár divadel:

- 60. a 70. léta – hlavně zábavné hry pro lidové publikum

- Domácí produkce historických her a komedií nebyla na dobré úrovni

- Hudba – na vrcholu opera – Bedřich Smetana

- Zahraniční opery, operety a balet

- Snaha o vyvážený repertoár – klasické hry (Molière, Shakespeare atd.)

- Soudobé hry – Ibsen, Gogol

- Oblíbené historické a novoromantické hry – Jaroslav Vrchlický, Ladislav Stroupežnický, Julius Zeyer

- 1887 – vystoupení T. G. Masaryka proti novoromantismu her Jaroslava Vrchlického – požadavek nové podoby realistického dramatu

- často čerpaly z vesnického prostředí:

– Ladislav Stroupežnický – Naši furianti

- bratří Mrštíkové – Paní Urbanová, Maryša

- Gabriela Preissová – Gazdina roba, Její pastorkyňa

- Alois Jirásek – Vojnarka, Otec

- Funkce – lidovýchovná, později i funkce zábavná

- Výtvarní umělci Národního divadla

- „Zlatá kaplička“

- Architekti: Josef Zítek, Josef Schulz

- Sochaři: Bohuslav Schnirch – trigy, sochy Múz, J. V. Myslbek – alegorie Hudby

- Malíři: Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Tulka, Václav Brožík, Julius Mařák, Vojtěch Hynais