ČJ - přehled
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Slovotvorný základ – společná část slova odvozeného a základového (chytrost – chytrý – chytr (slovotvorný základ))
Skládání (kompozice) – spojením dvou a více základů - vznikají slova složená, složeniny
Složeniny vlastní - nemůžeme je rozložit, mezi členy vztah slučovací/určovací
Slučovací (železobeton), píše spojovník (pedagogicko-psychologický)
Složeniny nevlastní – můžeme je rozložit (zeměkoule – země a koule)
Zkracování – spojování dvou a více zkrácených slovních základů
Iniciálové zkratky – z počátečních písmen, velkými tiskacími písmeny (ČR)
Zkratková slova – z počátečních slabik, skloňují se (Sazka – sázková kancelář)
Předpona – část slova umístěná před kořenem, upřesňuje význam slova (zápis)
Kořen – nese význam slova (průlet)
Přípona – připojená za kořen slova (viník, vinný)
Koncovka – umístěna na konci slova, za příponou (kočka, dělalo, pít)
Syntax – analýza věty jednoduché a souvětí
Větné členy
Podmět
Ptáme se 1. pádem
Přísudek
Slovesný jednoduchý – tvar jednoho slovesa (sedněte si)
Slovesný složený – způsobové nebo fázové sloveso + infinitiv
Způsobová slovesa – moci, smět, muset, mít
Fázová slovesa – začít, začínat, přestat, zůstat
Jmenný se sponou – podst., příd. jm. + sponové sloveso
Být, bývat, stát se, stávat se (Eliška je už zdravá)
Jmenný bez spony – Mlčeti zlato
Vyjádřený citoslovcem – Kočka hop na plot.
Přívlastek
Závisí na podstatném jménu, blíže ho určuje
Shodný – jaký, který, čí kolikátý → shoduje se s podstatným jm. v r., č. i p.
Neshodný – stojí za ním → bývá vyjádřen podst.jm., příslovcem, infinitivem (jízda vlakem)
Předmět
Rozvíjí sloveso
Ptáme se všemi pádovými otázkami kromě 1. pádu
Bývá vyjádřen podstatným jm. nebo zájmenem (píše dopis)
Příslovečné určení
Rozvíjí sloveso
Místa – kam, kde, odkud, kudy (šel do lesa)
Času – kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často (nikdy nepřišel)
Způsobu – označuje kvalitu; jak, jakým způsobem (pracuje dobře)
Míry – množství; kolik, jak mnoho, o kolik, do jaké míry (váží tunu)
Příčiny – proč, z jaké příčiny (pro slzy mě neviděla)
Účelu – vyjadřuje co je cílem děje; za jakým účelem (řekl to na vysvětlenou)
Podmínky – za jaké podmínky
Přípustky – navzdory čemu, i přes co, i v jakém případě (i přes stálý déšť
na hory pojedeme)
Doplněk
Vztahuje se ke slovesu, podmětu nebo předmětu věty
Bývá jím přídavné jm., podst. jm., neurčité slovesné tvary, číslovka i zájmeno
Ptáme se jak, jaký (chodil bos, utíkal sám, dostal příkazem)
Významové poměry několikanásobných větných členů
Poměř slučovací – a, i, ani, jednak, hned, dílem
Nepíšeme čárky, pokud jsou zdvojené, čárku píšeme
Stupňovací – ba, ba dokonce, dokonce i, nejen-ale, nejen-nýbrž
Oba pracovali vesele, dokonce s radostí.