ČJ - přehled

Lyricko-epická báseň

1. Balada – tragická vážná báseň

2. Romance – různorodá díla, ale s optimistický tón/ téma

3. Poema – rozsáhlá báseň s potlačeným dějem na úkor citů, nálad

Epika

1. Epos patří do tzv. Velké epiky (epická veršovaná báseň)

spojený motiv – ústřední postava, spojený rozsáhlý příběh

1. Román střední epika, více postav

Více postav (vyvíjí se), hlavní linie i vedlejší

1. Kronika/Letopis nevyjadřuje názor

Chronologicky zapsaný text

1. Novela střední epika

Jednotný děj, pomalejší spád

1. Povídka kratší prozaický děj

Jednotný děj, pomalejší spád

1. Legenda o životě světce (svatých)

Buď o celém životě nebo jen to umučení

1. Cestopis – popis cizích zemí, do středověku si lidé vymýšleli

2. Fantasy – dovoleno prakticky vše (magie, nadpřirozené bytosti, fiktivní svět)

3. Pověst – založené na pravdivé události

4. Mýty/Báje – vypráví o vzniku života

5. Anekdota – vtip, krátký epický útvar s nečekaným závěrem

6. Apokryf – tajné knihy (o Jidášovi) – zakázané postavy

7. Pohádka – nadpřirozená zvířata, dobro zvítězí

8. Bajka – zvířata/zastupují lidí a mají nás nějak poučit

Drama

1. Tragédie – hra s vážným obsahem – hrdina poražen

2. Komedie – veselohra, zesměšňuje hrdiny

3. Činohra – zajímá se o charakter postavy (opera, opereta, muzikál)

4. Fraška – směs vážného a směšného (náboženská, morálka)

RÝM

• Zvuková shoda na konci veršů/poloveršů

• Sdružený – aabb

• Střídavý – abab

• Obkročný – abba

• Postupný – abcabc

• Přerývaný – abcb

• Triádový – aaaaa

STOPY

Trochej – rytmus jako u polky,

Daktyl – rytmus jako u valčíku

Jamb

VERŠ

• Pravidelný, nepravidelný (verše jsou jinak dlouhé), volný

Jazykové prostředky

• Aliterace – opakování stejných hlásek na začátcích slov (potkal potkan potkana)

• Anafora – opakování slov na začátku verše (Sto roků v šachtě žil. Sto roků kopal jsem uhlí)

• Epifora – opakování slov na konci veršů (co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce!)

• Apostrofa – oslovení, obracení se na nepřítomné osoby, neživé věci (hoj ty Štědrý večere,
  ty tajemný svátku.)

• Epizeuxis – opakování slov v jednom verši (náš kohoutek kokrhá, kokrhá)

• Gradace – stupňování, slova jsou uspořádána dle svého významu a účinku (nápoj to chutný, lahodný, chuť skvělá, zlatavý mok rajský, ba přímo božský)

• Inverze – obrácený slovosled (já u pramene jsem --- já jsem u pramene)

• Řečnická otázka – otázka, na kterou nečekáme odpověď

• Eufemismus – zjemnění (opustil nás-zemřel)

• Dysfemismus – zhrubění (huba-ústa)

• Elipsa – vypouštění slov, které si lze domyslet – zestručníme (Karel chytil štiku, Eva [chytila] jen rýmu)

• Epanastrofa – konec jednoho verše a začátek druhého verše (Střela se zaryla v bílá ňadra, a bílá ňadra…)

• Oxymóron – nesmyslné spojení slov, propojení opačných významů (svítání na západě)

• Alegorie – (jinotaj – utajený význam)

• Metafora – přenesení významu na základě vnější skutečnosti

• Metonymie – přenesení významu na základě vnitřní souvislosti

• Personifikace – zosobnění (oživení věcí) – okénka mrkala

• Přirovnání – „jako“

• Epiteton – básnický přívlastek

• Ironie – (pěkné počasí, co? [za bouřky])

• Antiteze – opakování slov nebo struktur významově protikladných (Od někud kůň vyjíždí,
  on nevyjíždí, on větrem letí)

• Hyperbola – nadsázka, přehánění, zveličení (neviděl jsem ho asi sto let)

• Synekdocha – záměna části za celek nebo celku za část (celá vesnice byla na nohou---všichni lidé z vesnice / byla tam hlava na hlavě---mnoho lidí)

• Hyperbola – nadsázka, zveličení skutečnosti (mám takový hlad, že bych snědl koně)