čtenářský deník

 Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
 Do Ostruhové ulice se přistěhoval krupař Vorel a otevřel si krupařský krám na místě, kde nikdy
dřív nebýval. Sousedé ho ale mezi sebe nebrali a do jeho krámu nikdo nechodil, jen žebrák Vojtíšek.
Pan Vořel si totiž koupil novou pěnovku a stále ve svém krámě kouřil. Lidé mu přezdívali „uzený
krupař". Obchod se tedy nedařil a pan Vorel měl být vystěhován. Našli ho však oběšeného.

 Hastrman
 Jmenoval se Rybář, ale protože stále nosil zelený fráček, malostranské děti mu přezdívaly
„hastrman". Žil u své neteře a její rodiny. Říkalo se o něm, že je velmi bohatý, protože má sbírku
drahých kamenů. skutečně vlastnil všelijaké kamínky. Jednou si je nechal ocenit profesorem
přírodovědy a dozvěděl se, že až na výjimky nemají žádnou cenu. Rozhodl se je vyházet oknem, ale
zadržel ho manžel jeho neteře. Ujistil pana Rybáře, že ho mají rádi i bez drahokamů.
 Doktor Kazisvět
 Doktor Heribert žil v malém domku v ulici na Oujezdě. Přestože byl vystudovaným lékařem,
nikoho neléčil, neodpovídal na pozdravy a vůbec se stranil lidí. Byl malý, drobné postavy, zarostlé
tváře. Jednoho červnového dne procházel Oujezdem pohřeb pana rady Schepelera. Při průchodu
bránou se nějakým nedopatřením rekev svezla na zem a víko se odklopilo. Doktor Heribert šel
zrovna kolem, chytil mrtvého za ruku a prohlásil, že není mrtvý. Lidé na něj začali pokřikovat
„doktor Kazisvět". Přikázal odnést domnělou mrtvolu do blízkého hostince, kde ji postupně vzkřísil.
Mluvilo o něm celé město, psaly o tom noviny, dostával nabídky i ze zahraničí. Doktor Kazisvět
(přezdívka mu už navzdory zázračnému oživení pana rady zůstala) se však opět uzavřel do sebe a s
nikým nekomunikoval. Co s ním bylo dál, nikdo neví.