čtenářský deník
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Figurky
Advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a přestěhuje se na Malou
Stranu, aby mohl studovat. Ale lidé v domě – figurky – jsou tak zajímaví, že ho rozptylují. Bydlí u
záletné konduktérky a je vyzván nadporučíkem, který za ní chodí, na souboj a obstojí v něm. Žije tu
malíř Augusta, jeho manželka, která šišlá, když mají peníze, Provazník píšící škodolibě anonymní
dopisy atd.
Povídky malostranskéVe třinácti povídkách zachytil Neruda život Malé Strany kolem roku 1848. Líčí Malou Stranu jako
město ve městě, panovaly zde vztahy spíš jako na vesnici, lidé se vzájemně znali. Povídky vypráví
sám autor, jako malý chlapec a později mladý muž, který na Malé Straně žil, vzpomíná tak na své
dětství a mládí. Většinu postav znal osobně nebo z vyprávění, dovedl je výstižně charakterizovat
vzhledově i povahově.
Pan Ryšánek a pan Schlegl
V hostinci „U Štajniců" sedávali pravidelně po 11 let každý večer u jednoho stolu pan Ryšánek a
pan Schlegl. Nikdy na sebe ale nepromluvili, nepohlédli. Rozhněvali se před lety kvůli dívce, která
nejprve chodila s panem Ryšánkem, ale pak si vzala mladšího pana Schlegla. Krátce po porodu
zemřela a zanechala po sobě dceru. Oba muži se však od té doby nesmířili. Pak ale pan Ryšánek
onemocněl, pan Schlegl sedával U Štajniců sám a choval se úplně jinak, než když tam býval i pan
Ryšánek (více se bavil atd.). Ten se po dlouhé době do hostince vrátil. Zničehonic mu pan Schlegl
nabídl tabák. Tak se smířili a od té doby spolu mluvili.
Přivedla žebráka na mizinu
Hlavní postavou je žebrák pan Vojtíšek. Měl veselou tvář a od ostatních žebráků se lišil svým
vzledem - chodil vždy čistě oblečený a upravený, dbal na svůj zevnějšek. Všichni na Malé Straně
ho znali a měli ho rádi, on byl také ke každému milý a příjemný. Dostával hodně almužen. Jednoho
letního dne odpočíval u kašny u mikulášského kostela. Přišla k němu jiná žebračka. Říkalo se jí
„baba miliónová", protože každému říkala „Pánbůh vám to miliónkrát oplatí." Povídla panu
Vojtíškovi, jak je opuštěná, že by se k němu mohla přistěhovat, že by spolu mohli být šťastní.
Hlavně ale chtěla mít něco z jeho almužen. Pan Vojtíšek ji odmítl. Od té doby se Malou Stranou
začaly šířit pomluvy (mohla za to baba miliónová), že je ve skutečnosti bohatý a za řekou má dva
domy. Lidé tomu uvěřili a přestali mu dávat almužny, někdo si od něj dokonce chtěl půjčit velkou
částku peněz na koupi domu. Pan Vojtíšek odešel na Staré Město, ale tam ho neznali a dostával
málo almužen. Po čase ho v únoru našli zmrzlého, byl chudě oblečený, a lidé z Malé Strany tak
poznali svůj omyl.