Dramatická tvorba v letech 1945-70. léta

Ladislav Smoljak

• Filmový i divadelní režisér, scenárista a herec

• Spolupráce se Z. Svěrákem na scénářích k filmům: Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, Jára Cimrman ležící spící, Jáchyme, hoď ho do stroje

• Spolupráce se Z. Svěrákem na divadelních hrách Divadla Járy Cimrmana

Samizdatové a exilové drama

• Většina her v 70. a 80. letech zůstala buď jen ve čtené podobě, nebo byla inscenována v zahraničí

• Některé hry byly provozovány soukromě, za přítomnosti malé skupiny diváků, např. domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Hrádečku Václava Havla

• Výčet dramatiků není příliš velký, protože se spisovatelé věnují spíše básnické či prozaické činnosti – nejvýznamnější hry vytvořili: V. Havel, P. Kohout, J. Topol, M. Uhde, M. Kundera aj.

Václav Havel (1936–2011)

• Dramatik a spisovatel, původně technik, později asistent režie, a nakonec dramaturg v Divadle Na Zábradlí, vystudoval dramaturgii na DAMU

• Od 70. let nesmí publikovat, nesměly se hrát jeho hry

• Stal se jedním z mluvčích Charty 77

• V 70. a 80. letech byl několikrát vězněn

• V roce 1989 se stává významnou osobností Občanského fóra, v tomtéž roce zvolen prezidentem Československa a roku 1993 i prezidentem České republiky

• DÍLO:

  • Havlovy hry řadíme do kategorie absurdního dramatu

  • Hry odráží absurditu totalitního režimu (absurdita se stala realitou), autor se nechává inspirovat každodenními situacemi, lidé v nich ztrácí základní životní jistoty i hodnoty, jejich život se musí podřídit odlidštěnému a schematickému politickému systému

  • Konverzace postav je založena na stupidním a banálním „žvanění“, dialogy jsou bezobsažné a přihlouplé

  • Řeč – základní prostředek mezilidské komunikace – je deformována, lidé nemluví normálně, jejich slovní zásoba je komická, plná frází, postavy nejsou schopny se domluvit, řeč je odrazem odcizení, samoty a nepochopení

  • Zahradní slavnost – první velká Havlova hra, obsahuje klíčová témata jeho her, problémy moci, byrokracie a jazyka

  • Audience – jedna z nejúspěšnějších her, jednoaktovka (1976), hrdinou je spisovatel Ferdinand Vaněk (autobiografické prvky), který nesmí tvořit, a proto fyzicky pracuje v pivovaru, je sledován svým nadřízeným Sládkem, který je nucen podávat zprávy o svém zaměstnanci tajné policii, protože Sládek neumí požadovaná hlášení formulovat, navrhne Vaňkovi, aby psal zprávy pro policii sám, ten samozřejmě odmítá – postava Vaňka se objevuje i v hrách Vernisáž, Protest

  • Odcházení – Havlova poslední hra, napsal po skončení své prezidentské funkce, hlavní postava prožívá situaci po ztrátě politické funkce a hra se dotýká problémů korupce a bulvárního tisku, po uvedení zfilmované verze Odcházení (kterou Havel i režíroval a za niž byl posmrtně oceněn Českým lvem pro nejlepší scénář), Havel oznámil, že se chystá napsat poslední divadelní hru Sanatorium, kterou rozepsal, ale už nestihl dokončit

  • Havlovy eseje, kritika, dopisy a projevy

    • Na začátku 60. let začal psát literárně a divadelně kritické i úvahové texty, obecně známými se jeho projevy a eseje staly v době kolem Pražského jara 1968

    • Nejvýznamnější část jeho esejistického díla vznikla v dobách normalizace, např. Dopis Gustávu Husákovi, Dopisy Olze, Letní přemítání