E. A. Poe: Havran - rozbor básně, Romantismus v české literatuře - Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

- 1. zpěv – na pozadí obrazu májové přírody se rozvíjí úvod do děje – Jarmila se utopí, když se dozví, že její milý byl uvězněn a bude popraven

- 2. zpěv – Vilémovy úvahy ve vězení – o vině a trestu, o tom, co bude po smrti, vzpomínky na Jarmilu

- 1. intermezzo (mezi zpěv) – příroda a sbor duchů na šibeničním vrchu se chystají na nový pohřeb

- 3. zpěv – Vilém je odveden na popraviště, cestou se loučí se zemí, je popraven

- 2. intermezzo – duchové loupežníků oplakávají popraveného vůdce

- 4. zpěv – do děje vstupuje básník sám, ztotožňuje se s Vilémem – i v závěrečném zvolání se staví po bok nešťastným milencům

- Vlastní příběh je odsunut do pozadí, hlavní jsou filozofické úvahy, líčení přírody a také mistrovská forma:

- Psáno v er-formě (první tři zpěvy a intermezza) i v ich-formě (poslední zpěv)

- Jazyk:

- Spisovný, výrazy archaické, ale v jeho době bylo mnoho z nich i nově vytvořených či užitých s novým významem;

- Verš – zpěvný, melodický

- Rým – nepravidelný (sdružený, obkročný, střídavý)

- Jamb – dvouslabičná stopa, založená na přízvuku na druhé slabice – zvláštní rytmus

- Zde mluvíme o novočeském jambu: na začátku verše je jednoslabičné slovo nepřízvučné → přenesení přízvuku na slabiku druhou, zároveň na konci verše je jednoslabičné slovo přízvučné – změna rytmu (proti typickému českému daktylu nebo trocheji)

- Mácha pracuje zejména se zvukovými kvalitami jazyka, ale zároveň užívá velké množství metafor, pracuje s barevností

- Kontrasty:

- Líčení májové přírody x Jarmila se utopí v jezeře (na konci 1. zpěvu)

- Líčení májové přírody x vedení odsouzence na smrt (3. zpěv)

- Paralely:

- Obraz májové přírody – láska (1. zpěv)

- Temná noc – myšlenky Viléma na smrt (2. zpěv)

- Užívá přímé řeči postav – monolog i dialog

- Mácha využívá mnoha básnických figur a tropů:

- Epiteta (básnické přívlastky): bělavé páry hynou

- Metafory: co jiskry plynou; strašný lesů pán

- Apostrofy (oslovení nepřítomné osoby, neživé věci): vy jež dalekosáhlým během svým, / co ramenem tajemným zemi objímáte

- Eufonie (libozvučnost): večerní máj byl lásky čas

- I nelibozvučnost: řinčí řetězů hřmot

- Oxymóron (protiklad): zbortěné harfy tón, mrtvé milenky cit

- Aliterace: (opakování hlásek na začátku slov za sebou): kolo – kůl - kostlivec

- Inverze (obrácený slovosled): jak holoubátko sněhobílé; v tiché se slzy celí rozplýváte

- Personifikace (zosobnění): o lásce šeptal tichý mech

- Metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas

- Gradace: blíže a blíž; Ó krásný – krásný věk!

- Pleonasmus: modrý blankyt

- Řečnická otázka: Kdo srdci takému útěchy jaké dá?

- Jaké jsou prvky romantismu v díle:

- Citovost a bohatá fantazie

- Nešťastná láska, nenaplněný cit