Farma zvířat

Vše vrcholí náštěvou sousedních statkářů na farmě, kteří konstatují: “My máme své podřazené třídy, vy máte své podřazené druhy,“ a“ nikdy nebylo vykořisťování, tak efektivní jako zde, máme se co učit.“ Nakonec hrají prasata s lidmi poker (všichni podvádějí) a najednou není poznat, kdo je člověk a kdo prase, protože prasata se pozvolna začínají měnit v lidi.

Ukázka: Po několika dnech, kdy zděšení z poprav trochu opadlo, si některá zvířata vzpomněla – či myslela si, že si vzpomínají – že v Šestém přikázání se praví: „Žádné zvíře nezabije jiné zvíře.“ A i když se nikdo neodvážil zmínit se o tam nahlas v doslechu vepřů a psů, měli všichni pocit, že popravy, kterých byla zvířata svědky, se s přikázáním neslučují. Lupina požádala Benjamina, aby jí Šesté přikázání přečetl, a když jí Benjamin jako obvykle řekl, že se odmítá do takových záležitostí míchat, došla si pro Majku. Majka jí tedy ono přikázání přečetla. Znělo: „Žádné zvíře nezabije jiné zvíře bez důvodu.“ Nějak se stalo, že poslední dvě slova se z paměti zvířat vytratila. Alespoň se nyní přesvědčila, že přikázání porušeno nebylo, neboť zde existoval naprosto jasný důvod pro popravu zrádců, spolčených s Kulišem.

Zařazení autora: Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou. Vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi. Ukazuje člověka jako ohroženého mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil.

Charakteristické je odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace a devalvace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci. Dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází a plané tlachání znemožňují dorozumění.

Hry jsou laděny tragicky nebo tragikomicky. Časté jsou groteskní prvky a černý humor.

Další autoři:

John Ronald Reuel Tolkien, Joseph Keller, Erich Maria Remarque, Umberto Eco,

J. Zamjatin, R. Bradbury, Wyndham, Asimov, Clarke