Fráňa Šrámek Stříbrný vítr

Když nastoupí na gymnázium, vše se ještě zhorší. Ve škole se mu nelíbí, nerozumí si s profesory, kteří nechápou mladou generaci. Jediný, kdo mu rozumí a má pochopení, je profesor Ramler. Na gymnáziu konečně pozná přítele. Ten má však špatnou pověst, a tak jsou oba odsuzováni.

Ratkin se také zamiluje. Je však pouze zklamán. Okusí svobodný život i v podobě nevěstince.

Román končí loučením se „Stříbrným větrem“, symbolem mládí, lásky a štěstí. Vzdá se iluzí a nadějí.

1.Úryvek

Došlo tu ke styku Jeníka se starou vdovou.

Nasadili mi páni do divanu štěnice...,“ povídá vdova.

Stříkla špína, Jeník se odvrátil.

„Až ke mně mladý pán zase přijde, povím mu něco, čemu se hrozně podiví...,“ dodala ještě po chvilce.

Zavolala ze dvorku jednu ženu a odnášely spolu divan. I tu zatočila po něm ještě zelenýma očima.

Po chvilce šel také nahoru.

V mezaninu se otevřely dvéře a vdova naň zakývala. Měla prst na ústech, oči nastražené slídivě do všech koutů.

„Tak jen jdou, mladý pane...“

S tichým šelestem vzdouvala se a vyhrnovala jakási hrozná opona.

Když po hodině vyšel, jeho oči natrženě bloudily. Šel domů pavlačí. Už se šeřilo; opřel se o zábradlí.

Dvorek zahoustl už tmou a z dlažby vylézaly krysy.

Díval se dolů do dvorka velkým vyděšeným pohledem a třásl se zimou - -

Charakteristika úryvku z uměleckého textu:

● atmosféra úryvku

Lyrická, tajemná – vše je řečeno v náznacích.

● počet postav

2 - vdova, Jeník

● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

vdova – klepna, svůdnice

● použité jazykové prostředky

dvéře, naň – archaismus

měla prst na ústech – metonymie (= prosila o ticho)

„Tak jen jdou, mladý pane...“ – onikání, výraz úcty

oči bloudily – personifikace

dvorek zahoustl tmou – metafora

A v dalším úryvku píše Jeník báseň o svém „hříchu“

2.Úryvek

nikdy už více, kdybych mřel hladem, špinavý hrozen nezvednu z bláta. Na ňadra milenky hlavu když kladem, chvíle to asi musí být svatá.

3. Úryvek

Je to teda po tom jak Jeník s tím svým kamarádem navštívili bordel, protože měl Jeník 18. Narozeniny a ten jeho kámoš chytil nějakou nemoc (syfilis) a ono se to zjistilo ve škole a vyhodily ho. A pak ještě podezrivali jenika jestli tam s ním nebyl aby taky něco neměl.. A ten profesor mu říkal, ať se hlavně neprizna a jenom lže

Ramler k Jeníkovi, když jej varuje před pedagogickým sborem: » "Nevím, rozumíte-li mi, a nevím také, jak bych vám to jinak řekl, je to právě jen stříbrný vítr. Takové poselství nějaké krásné, slibování mámivé odněkud z daleka… ne, není to tak… říci se to nedá – Já – už stříbrný vítr neslyším."

● Uryvek

"Mládí by mělo zavolat takovým výkřikem, který by se zabodl do prsou jako nůž. Po špičkách má se choditi kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech; po špičkách chodit a ne řinčeti železy. Mládí klesá a trpí, vstává a trpí. Spikli se proti mládí: zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým neukazuje se cesta ... Mládí má zápasit, netřeba mu však zápas ztěžovat. Mládí má zápasit, snad má i krvácet z ran, padne-li znova se vztyčovat, musí i leccos ztratit - jen dokud stále slyší z dálek svůj stříbrný vítr -"