Havran- Edgar Allan Poe

− Přechodníky – slovní druhy v jazyce, které slouží k navazování vět, frází či slov na sebe a k vyjádření vztahů mezi nimi

− anarchismus (rci), poetismus (dí, ponoukal), Využití různých figur a tropů (přirovnání, personifikace, …)

− Metafora: Duše se nevzchopí, Šelest ohýbá záclony., Personifikace: „Ozvěna dí…“, Metonymie: „Vyndej zobák z mého

srdce.“

− Přirovnání: „Jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéné.“, Apostrofa: „Chudáku, tvůj Bůh ti v zpěvu posílá…“

− Přímá řeč: …však havran děl: „Už víckrát ne.“, Oxymóron: …bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné

HLAVNÍ POSTAVY

− lyrický subjekt/milenec – osamělý muž na okraji společnosti; blouzní, má horečku, je posedlý touhou po jeho zesnulé

lásce a vzpomíná na Lenoru, Jeho duševní stav se postupně zhoršuje básně – postupně propadá při rozhovoru s
havranem do beznaděje; smiřuje se s tím, že Lenoru už nikdy neuvidí, pokouší nalézt útěchu u boha

− havran – Symbolická postava (každý ho ale chápe jinak – smrt, ďábel, temnota, ...) která přichází do domu

vypravěče..vyruší ho při čtení knih

− Havran zůstává tajemným a enigmatickým tvorem, který opakuje jediné slovo, "Nevermore" (Nikdy víc), a bojí se a

beznaděj ve vypravěčovi. Otázka, je-li skutečný, nebo je to jen výplod fantazie

− Lenora – Není fyzicky přítomná v básni, ale je zásadní. Je milovanou a ztracenou postavou, která zanechala velkou ránu v

srdci lyrického subjektu. Symbolem nezvratné ztráty a vypravěčova utrpení. mrtvá dívka lyrického subjektu

DĚJ:

Úvod: Báseň začíná tím, že Havran hledá přístřeší a přiletí k oknu horečkou sužovaného muže, který smutní nad smrtí mrtvé
milenky. Ten přemýšlí nad svou knihou, a sní o mrtvé milence Lenoře je posedlý vzpomínkami na ztracenou Lenore. Je to noční
doba a vypravěč je osamělý a plný bolesti. v tom uslyší zaklepání, o kterém ale pochybuje, že je skutečné. Myslí si, že klepání je
výplod jeho polospánku. Když se údery opakují, jde otevřít. Za je dveřmi pouze tma, žádný člověk, který by klepal. Muž nejistě
vysloví jméno své milé, které se mu vrací díky ozvěně. Muž se vrací do pokoje, ale další klepání ho donutí otevřít okno. Příchod
havrana: Ze tmy se vynoří tajemný havran a vletí do pokoje, který sedí na bustu Pallas Athény, což představuje symbolický
moment. Interakce s havranem: Muž se havrana zeptá na jednoduchou otázku (ptá se ho na jeho jméno) a je velmi překvapen,
když havran odpoví : "Nevermore" (Nikdy). Muž znejistí ale začne klást další otázky. Opakování: Havran opakuje slovo
"Nevermore", což vypravěče stále více a více trápí. v zoufalství se zeptá i na to, zdali ještě někdy uvidí svou milou. Ozve se jen
„nikdy více“. Vnitřní boj vypravěče: Vypravěč se stále více propadá do zoufalství a beznaděje. Jeho vzpomínky na Lenore jsou
zesíleny havranovými slovy a vypravěč se snaží najít útěchu v tom, že by mohl nikdy nevidět nebo neslyšet nic dalšího. havran
už v bytě není vítán a muž se ho snaží dostat z ven. Havran se však nenechá hostit, stále strnule sedí a znovu a znovu odpovídá
na každou mužu otázku „nevermore“. Konec: Báseň končí s vypravěčem, který je ponechán v osamělosti a zoufalství. Havran
zůstává sedět na bustě, což znamená, že vypravěčová bolest a utrpení jsou nekonečné. Závěrem muž přijímá, že temný havran
již zřejmě zůstane v jeho duši.