Hugo Chram matky bozi

• převážně spisovný jazyk

• řeč postav - podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči

• lexikální prostředky:

  • běžné (král k Tristanovi: "Pospěšte si, kmotře...")

  • hovorové (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)

  • knižní ("Milosti," odpověděl Vilém Rym...)

  • archaismy (A pak, což to byla maličkost, býti svrchovaným pánem)

  • historismy (Ale když je člověk jen královským prokurátorem církevního soudu s třiceti tourskými tolary ročního platu)

• syntaktické prostředky:

  • neukončená výpověď (kde vystupovaly tři krásné dívky, které představovaly...)

  • zvláštnosti, opakování ("A z pultů písařů!" dodal sousední student. "A z holí pedelů!" "A z plivátek děkanů!" "A z chlebových truhel voličů!" "A z rektorovy podnožky!")

• slohový postup vyprávěcí a popisný

• jednoznačně zde převládají dialogy (např. Phobeus s Esmeraldou: "Jste vy ale dítě! A což, dívenko, viděla jste mě již v parádní uniformě?" "Bohužel ne." Phoebus si zase přisedl k ní, ale mnohem blíže než předtím. "Poslyšte, drahoušku. Milujete mě? Chci, abyste mi řekl, zdali mě milujete!" "Zda tě miluji?")

• gramatické zvláštnosti - několikrát se pod sebou opakují přímé řeči; někdy i jedné a té samé osoby ("Děláte pěknou vlečku rektorovi!" "Člověk by řekl, že dóže benátský jde slavit zásnuby s mořem!" "Podívej se, Jene! Kanovníci od svaté Jenovefy!" "Ať jdou k čertu všichni kanovníci!" "Hej, opate Klaudie Choarte! Doktore Choarte! Nehledáte náhodou Marii Giffardovou?" "Je v ulici Glatigny!" "Připravuje lože králi smilníků!")

• metafora (Quasimodo viděl, jak se tuláci při pádu břevna rozptýlili, jako když dítě foukne do popelu.)

• anafora ("Pojďte dál, pojďte dál, maličká.")

• apostrofa (Král se jakoby modlí k Matce Boží: "Ach Matko Boží Pařížská, má milostivá patronko, odpusť mi! Víckrát to neudělám.)

• řečnická otázka (Položil si tuto nezodpověditelnou otázku: "Jestliže existuji, existuje tohle všecko? Jestliže to vše existuje, existuji já?")

• zvolání, výkřik (V tom okamžiku zazněl v hlučícím davu těsně vedle něho zřetelný výkřik: "Zaveďme ho ke králi! Zaveďme ho ke králi!")

Další díla Victora Huga:Cromwell /1827/ - drama, manifestující francouzský romantismus. Zde zaznívá Hugův soucit s utlačovanými a chudými, jeho nenávist k despotismu a týrání. Hlavními postavami jsou sociálně trpící jedinci. Legenda věků /1859-77/ - trojdílný cyklus básní. Popisuje cestu lidstva za pokrokem a humanitou. Básník se snaží povzbudit čtenáře k optimismu a k víře v lepší budoucnost. Ruy Blas /1838/ - drama, jehož hlavním hrdinou je sluha, do kterého se zamiluje královna. Ta ho jmenuje ministrem. Ubožáci /1862 v původním českém překladu Bídníci/ - významný Hugův román. Valjean je za krádež chleba odsouzen k mnohaletým galejím, stane se ale slušným člověkem a vypracuje se na starostu malého města. Snaží se zlepšit situaci chudých. Brzy mu zamře žena, která se z existenčních důvodů živila prostitucí. On se obětavě stará o jejich dceru. Pronásleduje ho policejní inspektor Javert, kvůli kterému Valjean ztrácí svoje postavení a je nucen uprchnout do Paříže. Problémy s Javertem však pokračují. Při revoluci zachrání Valjean Javertovi život, ale on později spáchá sebevraždu. Nemůže se vyrovnat s tím, že člověk, kterému ublížil, ho zachrání před smrtí. Toto jednání se neslučuje s Javertovými zásadami. Valjean také zachrání život republikánu Mariovi, který, když se doví o trestanecké minulosti Voljeana, odvrací se od něj. V závěru románu vše dopadne dobře. Muž, který se směje /1872/ - román s podobnou tematikou jako dílo Chrám matky boží. Devadesát tři /1874/ - historický román o povstání rolníků proti jakobínům za Velké francouzské revoluce. Dělníci moře /1866/ - próza, ve které je prostý rybář Gilliat hrdinou v boji o lásku, proti nespravedlnosti a proti živelným pohromám, které se snaží přemoci a zachránit tím stroj ztroskotaného parníku.