Karel Jaromír Erben - Kytice

o „Však lépe v mylné naději sníti před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“

o Autor nepracuje s časovým zařazením, jelikož čas zde nehraje roli. Víme jen, že je Štědrý den.

HOLOUBEK:

o U hřbitova oplakává mladá vdova svého zesnulého manžela. Když tu jede okolo mladý muž, který jí nabídne, aby se stala jeho ženou. Do měsíce se konala svatba. Nový manžel k sobě tiskl svou manželku a povídal jí, že nebožtík již ničeho neslyší, nemůže se v hrobě otočit a ani z mrtvých vstát. Ale jak běžel čas, na místě hrobu prvního manžela vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokaždé, když sem žena přišla, holoubek smutně vrkal. Připomínal tím ženě její vinu; že totiž svého prvního manžela ve skutečnosti otrávila. Jednoho dne to žena již nemůže vydržet a sama se utopí v blízkém potoce. Pohřbena je mimo hřbitov, neboť křesťanská morálka zakazuje sebevraždu.

o „Na doubku sedává běloučký holoubek.“ V národních písních a pověstech slovanských zjevuje se duše člověka, který byl bez viny, jako bílý holoubek, čím větší prohřešení, tím tmavší. Nejhorší duše jsou pak krkavci.

ZÁHOŘOVO LOŽE:

o Častěji se ovšem zařazuje mezi legendy. Báseň je tematicky blízká Erbenově Zlatému kolovratu. Obě balady mají pohádkový námět a jsou na motivy viny, vykoupení a pokání.

Světem putuje poutník. Lidé ho zvou k sobě, protože na něm vidí jeho zármutek, ale on nechce. Putuje dál a dojde k loupežníkovi Záhořovi. Ten ho chce zabít, ale když vyslechne poutníka, nechá ho žít pod podmínkou, že mu přinese zprávy z pekla, kam se poutník chystá kvůli tomu, že jeho otec upsal jeho duši Ďáblu kvůli penězům, když byl poutník ještě nenarozený. Po roce, kdy se poutník nevrací, si to začíná loupežník vyčítat. Ale v tom okamžiku se ozve poutníkův hlas se slíbenými zprávami. Poutník Záhořovi vypráví o tom, jak Ďábel nechtěl Satanovi dát úpis sepsaný s poutníkovým otcem, mučil ho kvůli tomu a až díky tomu, že ho Satan chtěl uvrhnout do Záhořova lože, což byl nejhorší trest přichystaný pro samotného Záhoře, Ďábel úpis poutníkovi vydal. Když to Záhoř slyšel, vyzpovídal se poutníkovi ze svých hříchů a prosil o odpuštění. Poutník zabodl loupežníkův kyj do skály a řekl mu, že u tohoto kyje musí být a prosit o odpuštění tak dlouho, než se pro něj poutník vrátí. Jeho návrat nastane po devadesáti letech a přijde i se svým mladým pomocníkem. Přišli na místo, kde poutník zanechal Záhoře. Ale tam je jen jabloň a pařez. Když se mladík snažil utrhnout jablko z jabloně, pařez se proměnil v loupežníka, který mu zakázal jablko utrhnout. Jakmile poté spatřil poutníka, ze kterého byl biskup, nabídl mu zlaté plody z jabloně. Vždyť on sám jej zasadil. Biskup sdělí Záhořovi, že mu bylo odpuštěno a můžou společně odejít z tohoto světa. Záhoř se promění v hromádku popela a starý poutník také umírá. Nakonec se nad mladíkem vznáší dvě bílé holubice, které se vydávají vzhůru.