Karel Poláček - Bylo nás pět

Karel Poláček – Bylo nás pět

Narození: 22. 3. 1892, Úmrtí: 21. 1. 1945

Zařazení do kontextu:

Je představitelem české meziválečné prózy. Je to český spisovatel, humorista, novinář a filmový scénárista. Byl židovského původu. Byl v koncentračním táboře a potom byl Nacisty popraven. Poláček se řadil k tzv. Pátečníkům. Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. Třídy.

Charakteristika literární tvorby:

Uměl dokonale parodovat hloupost, frázovitost, vnitřní prázdnotu i faleš v žurnalistice, ale i literatuře. Námětem jeho próz je lidská malost, viděna humorně i tragicky. Jeho tvorbu ovlivnilo rodinné prostředí a maloměsto.

Literární tvorba:

Muži v offsidu – román

Kolotoč - povídka

Dům na předměstí – román

Rozbor díla:

Literární druh – epika, próza
Literární žánr – humoristický román
Doba děje – počátek 20. Století, dílo vzniklé za protektorátu
Místo děje – Rychnov nad Kněžnou
Námět – Vzpomínka na šťastné mládí, napsaná v nejtěžším období života (před transportem do Osvětimi)
Hlavní téma – Příběh Petra Bajzy

Jazyk a umělecké prostředky:

Dílo je psáno hovorovým i spisovným jazykem. V díle se vyskytuje přímá řeč. V díle se vyskytuje nářečí, chlapecký slang, knižní výrazy, archaismy, expresivní výrazy.

Kompozice díla:

Dílo je psáno ich-formou (záznam zážitků jednoho člena party kluků – Petra Bajzy). Epizody jsou řazeny tak, jak šly za sebou od jara až do zimy. Dílo je psané chronologicky. Dílo není dělené na kapitoly, ale je rozděleno na oddíly, které jsou graficky vyznačené. Autor využívá kontrastů.

O díle:

Dílo bylo vydáno po smrti autora. Poláček napsal tuto knihu v nejtěžších chvílích svého života – bál se transportu do koncentračního tábora, a aby zahnal smutek, napsal knihu o svém dětství. Dílo bylo také zfilmováno.

Hlavní myšlenka:

Autor chtěl tímto dílem přiblížit život na malém městě a život dětí. Snažil se vyzdvihnout slabosti lidí z města a směšně je popisoval dětskýma očima.

Děj:

Hlavní postavou je Petr Bajza, který se kamarádí se čtyřmi kluky, a společně zažívají různá dobrodružství. Chodí tajně do oblíbeného biografu, a aby nemuseli platit, tak tam lezou tajně oknem, ale jednoho dne jsou stejně dopadeni. Chtějí si ochočit vosy, plánují dobrodružné cesty do cizokrajných míst, válčí s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky a chodí se také koupat k rybníku. Dělají si legraci z nevrlého pana Fajsta, který si neustále stěžuje na mládež. Petr párkrát navštíví i Otakárka, ale jeho vychovatelka má strach, aby na něj neměl Petr špatný vliv. Petrovi rodiče vlastní koloniál, mají ještě dvě děti – malou Mančinku a staršího Láďu. Žije u nich služka, které přezdívá Rampepurda. Dost často se spolu škádlí a vyvádějí si navzájem různé naschvály. Další příhodou je příbuzných Vařekových, kteří Bajzovým závidí a kritizují je, když jí maso. Proto před nimi schovají husu a tvrdí, že mají pouze brambory. Teta ovšem husu najde, urazí se, což pobaví celou rodinu. Když do města přijede cirkus, všichni jej chtějí navštívit. Petr se promění z malého nezbedy na malého gentlemana. Do školy s ním začne chodit i pohybově nadaný Alfons Kasalický a všichni jsou hrdí, když se s ním mohou kamarádit. Petrovi se podaří přesvědčit rodiče, aby se vydali do cirkusu V cirkuse byl i Zilvar, který si lístek chtěl odpracovat s ostatními hochy a Otakárkem. Otakarova vychovatelka udělala, ale hysterickou scénu, kvůli které byli všichni hoši vyhozeni. Jednoho dne Petr onemocní spálou a zdají se mu dobrodružné sny, kterým věří. Má mluvícího slona Jumba, kterému koupil červenou čepici protkanou zlatem s bambulkou a se kterým se vydává do Indie s ostatními hochy a Evou. Tam navštíví českého krejčího, seznámí se s maharádžou a princeznou, se kterou se Zilvar ožení. Na jeho svatbě se kluci poperou a po uzdravení Petrovi dochází, že se mu asi vše jen zdálo.